Slečno Holmesová? (CZ WhoLock FF)

~LX~ Pochopení |Doctor|

Vrátil jsem se k Elisabeth. Křičela na mě, hodně křičela, bylo to jako bodat mi nůž do břicha. Chápal jsem to, mně by to také vadilo, ale stejně. Nemám Amy ani Roryho, Beth se se mnou hádá. Běžel jsem za ní. Byl jsem neskutečně rád, když mi otevřela. Omluvil jsem se, znovu a znovu. Nezačalo to nejlépe. Byla to vlastně moje chyba. Ležela mi na rameni a brečela, já plakal taky, jako malé děcko. Odpustila mi a já musel odpustit jí, nedokázal jsem se na ni dlouho zlobit. Jen jeden její pohled stačil na to, abych ztratil jakoukoli zlost.

„Mohli bychom jít dolů,“ řekla ona a podívala se na mě svýma nádhernýma očima. Ale já chtěl ještě chvíli zůstat, chvíli vdechovat její vůni. Jen tak se otírat o její sametovou kůži. Pozorovat její dokonalé oči, každý vlas dokonale stočený a zakudrnacený. Její zjev, nedal se popsat slovy, jak se říká: Nevyslovitelně krásná. Ještě chvíli jsem si chtěl držet její uslzenou tvář blízko, vnímat to, co mi chybělo. Miloval jsem ji, víc než cokoli na světě, nenarazit na ni, těžko říct, kde bych byl teď, možná už po smrti, možná ne, možná bych měl někoho jiného, možná už bych vůbec nenosil motýlka.

Chápal jsem to, už jsem pochopil, co jí vadilo, mě by to na jejím místě taky dohánělo k šílenství. Naposledy jsem ji přitiskl, otřel nám slzy štěstí a pomalu jsem se s ní ruku v ruce vydal ze schodů dolů za ostatními. Dárky, došlo mi, měl jsem je ale už připravené, protože jsem věděl, že na Vánoce tu budu. Vytáhl jsem šroubovák a spustil teleport s krátkým dosahem, díky němuž se krabice dostala na stůl. Všichni ji překvapeně pozorovali, ostatně, jsme teprve ve dvacátém prvním století. Teleportace se zatím používá jen ve sci-fi seriálech, jako filmové efekty. Lidé netuší, jak běžné to pro ně jednou bude.

Pobídl jsem je, aby si každý vzali ten svůj. Vybalili několik různých hrnků. Z planety B-612 proslavené svým stříbrným kovem. Elis jsem ale přivezl něco lepšího. Natáhl jsem se do kapsy a odtud vytáhl úhledně zabalený dárek, převázáný velkou rudou mašlí. Elis ho jemně a zručně vytáhla. Placatý přívěsek na náhrdelníku vypadal přímo úchvatně, byl jsem na sebe hrdý. Vysvětlil jsem jí, že až mě bude potřebovat bohatě ho stačí chvíli mnout v rukou a myslet na to, co potřebuje. V kapse jsem měl totiž ten druhý do páru, posazený tyrkysovými kulatými kamínky, krásně se blištícími na světle.