Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

Rozvod? Stěhování?

Domu jsem to měla docela krátké. Zhruba 10-15 minut od pláže. Když jsem byla v půlce cesty, tak jsem bohužel někoho srazila, jelikož jsem nedávala velký pozor.
Když jsem se vzpamatovala, tak jsem se zvedla a v tu chvíli se na mě podívali nádherné modré oči. Člověk by se v nich utopil :D. Ten kluk byl moc hezký, vysoký a já bych se teď nejradši propadla na místě do země.
Omluvila jsem se mu a radši se snažila rychle jít pryč.

Rozešla jsem se a po chvíli jsem na ruce pocítila dotek. Byl to ten kluk s těma očima. Chytl mě za ruku a zeptal se mě:

Neznámý kluk: Hele to co se stalo, stalo se. Jinak jak se jmenuješ?

Já: Jsem Kate a ty jsi?

Neznámý kluk: Promiň. Já jsem Derec, usmál se a podal mi ruku.

Já: Pěkné jméno, úsměv jsem opětovala. Chtěl by si mi ještě něco Derecu?

Derec: Jsi moc pěkná a tak jsem si řekl, že by byla škoda tě nepoznat.
Nechtěla by si někam zajít?

Já: Klidně, usmála jsem se. Teď jsem si vzpomněla že v pátek jdu s kamarádkou a jejím klukem na jeden večírek. Nechtěl by si jít taky?

Derec:  Půjdu rád. Tady máš moje číslo a ještě se můžeme domluvit. Vypadá to, že jsi docela spěchala, tak ať tě moc nezdržuju.

Já: Děkuju, usmála jsem se. Tak zatím.

Derec: Zatím Kate, zamával mi ještě a nepřestával se usmívat.

______________________________________

Ještě kousek a už jsem byla skoro doma. Zahla jsem doprava a byla jsem tu. Stálá jsem před krásným dřevěným domkem, se zahradou a květinami. Ano to je náš dům...

Odemkla jsem si branku a šla cestičkou ke vchodovým dveřím. I ty jsem odemkla, vešla jsem do takové menší chodby. Sundala jsem si žabky a šla rovně. Když se vyjde z chodby, tak má člověk krásný výhled na obývák, kuchyň i jídelní stůl. Naproti stolu pak byl výhled ven na velkou zahradu. V létě byla vždy nádherně rozkvetlá a voda v bazénu byla zase pěkně čirá.

Byli jsme docela bohatá rodina a tak jsme to tu měli vybaveno těmi nejlepšími věcmi. Krásné obrazy z různých burz, které byly pověšené nad pohovkou a nebo třeba i moderní nábytek a podobně. Prostě o něco bohatší :D.

____________________________________

Po chvíli na mě zavolala z pracovny moje mamka.

Mamka: Kate to jsi ty? Pojď sem do pracovny. Musíme si všichni promluvit, promluvila až skoro zařvala, abych ji zřejmě slyšela.

Já: Jojo mami. Už jdu.

Zamířila jsem směrem k pracovně. Musela jsem přijít okolo jídelního stolku, kolem obýváku a nakonec jsem vešla do bílých dveří. Otevřela jsem je a naskytl se mi pohled na všechny z mé rodiny. Na mamku, tátu i bráchu.
Když jsem se posadila, hned spustila...

Mamka: Takže. Kate a Marcusi. Musíme vám s tátou oznámit, že se budeme stěhovat pryč. Nebuďte na mě nebo na tátu zlý, jelikož se budeme i my dva muset rozdělit. Budeme se rozvádět...

Hned mi v hlavě začali běhat otázky: co se mezi nimi stalo? Co tak najednou? Vážně se budu stěhovat? Kam?....

Mezitím co jsem přemýšlela, tak mě vyrušil brácha, protože viděl že jsem myšlenkami úplně jinde. Znovu jsem začala byt v realitě a slyšela jsem tátu jak povídá:

Táta: Oba se sice budeme stěhovat do San Francisca, ale ja budu bydlet na západě a maminka na východě. Oba jsme navíc dostali novou a velmi dobrou práci, takže to snad bude v pohodě.

Mamka: Vždycky se domluvíme kdy ke komu přijedete, snažíme se usmát.

Tím to vlastně ukončila a ještě nám řekla, že se stěhujeme už příští týden aby se všechno stihlo do září, do začátku školy.
Rychle jsem vyběhla z pracovny a šla do svého pokoje ve druhém patře. Chtěla jsem to hned sdělit Taře. Vzala jsem mobil z mého stolku a hned napsala.

Já: Taro musím s tebou hned mluvit. Hned!!!

Po pěti minutách mi Tara konečně odepsala.

Tara: Co je tak naléhavého, že to prostě chvíli nepočká?

Já: Moji rodiče mi sdělili že se příští týden stěhujeme do San Francisca a ještě aby toho nebylo málo tak se naši rozvádí.

Tara: To nemyslíš vážně? Kdo bude teď moje nej nej? Tak to abych se s tebou pořádně rozloučila na tý párty holka.  A musíme strávit každý den do odjezdu spolu.. :(

Já: Když už mluvíš o tom pátku. Přijdu moc ráda a ještě sebou někoho beru.

Tara: Koho?

Já: Jednoho kluka, kterého jsem dneska omylem srazila na cestě domu :D je moc fajn a jmenuje se Derec. Už jinak musím jít. Tak zatím.

Tara: Tak to mi ho musíš určitě představit holka. Tak teda zatím. Ještě si písnem.

Tak tohle je už další část tohoto příběhu. Zatím to nevypadá že to bude o hokeji, ale to bude později.
Asi 4 lidi to už viděli. I za ně jsem moc ráda.

Bylo by moc fajn kdyby o tom vědělo více lidí. :)

Další díl přidám možná ještě dnes a nebo zitra :)

Snad se vám to zatím alespoň trochu líbí.

Vaše❤
xxxx