Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

" Pokračování " °69°

V minulé kapitole:

Pak jsme se už všichni vydali na led, pozdravili se s protihráči, měli svůj pokřik. Nevěděla jsem jaký, ale zkusila jsem se nějakým způsobem chytit.
Tréma mi přibrala na intenzitě, jakmile jsem šla na led, jako útok a druhá lajna.

Co když něco pokazím? zaznělo mi v hlavě, ještě malinkou chvilinku před tím, než byl vhozen puk.

Hra započala...

______________________________________

Rozjela jsem se rovnou k jejich obránci a sledovala hru. Hlídala jsem si ho, po chvilce jsme dostali puk. Náš ho vzal a nahodil dopředu, my jakožto útok jsme vyrazili vřele vpřed. Tréma už mi byla docela jedno, soustředíc se jen a jen na hru. Puk dostala Rose, ta ho hned nahodila na golmana, ten jej ale pohotově zachytil svou lapačkou. Odpískalo se, šla jsem si sednout. Moje chvíle teprve přijde, řekla jsem si v duchu pro sebe.

,, Tvoje šance ještě přijde.“ zjevil se nečekaně kousek ode mě Fred. Usmála jsem se na něj.

,, Třeba jo.“ řekla jsem, abych nemlčela. Potom jsem se ještě usmála, vzala si flašku a napila se.

,, Určitě.“ řekl mi ještě než mi znovu zmizel před očima.

Začala jsem zas vnímat pouze hru, nesoustředíc se na nic jiného. Chtěla jsem to vnímat. To napětí, ten strach, to vzrušení, nečekané zvraty.
Po chvíli na mě zas prisla řada a tak jsem teda šla na svou pozici, útok.
Puk rozehrál jeden kluk, sakra budu se muset naučit jména, řekla jsem si pro sebe. Nahrál ho dozadu na beka, ten to přihrál klukovi nalevo ode mě. Jelikož jsme byli už v jejich pásmu, za modrou čarou, přejela jsem až ke golmanovi a stínila mu. Ten se napřáhl a vystřelil. Těsně než jsem to mela dostat jsem se uhnula, tak aby mě netrefil. Střela šla těsně nad lapačku. Golman to ale ještě stihl chytit a přikryl si to. Kdyby náhodou rozehrál, stoupla jsem si tak aby nemohl.

Šla jsem znovu na střídačku. Tam jsem si vysloužila pochvalu.

,, Nevím jak ty, ale bylo to dobrý. Jako dobrý nápad. Jen příště bych si stoupl víc před něj.“ mrkl na mě a usmál se.

,, Nojo. Tak příště.“ řekla jsem.

,, Určitě. Budeš dobrá. Přemýšlíš nad tím a to je dost dobré.“ řekl mi, nemohla jsem si všimnout, jak mě celou dobu co mluvil, pozoroval.

,, Děkuju. Mohla bych se zeptat na jméno?“ řekla jsem, ptajíc se na svou otázku.

,, Audrien. Někdo mi ale říká jen koncovkou Rien. Ale někdo takový mi může říkat, jak jen chce.“ řekl s šibalským úsměvem.

,, Jsem Kate, Riene.“ řekla jsem na oplátku své jméno.

,, Je mi ctí.“ řekl a lehce se uklonil, načež jsem vypukla ve smích.

Pak jsem již nekomunikovala a dále se soustředila na hru. Nejsem tu pro to, abych si s každým povídala. To mohu až později. Teď je tu hra, důležitý zápas, můj první zápas. Divím se, že jsem ještě nenarazila na Fiedra, který proti mne hrál. Až teď jsem si všimla, že hraje v první lajně, zatímco já v té druhé.
Chybělo pár minut do první třetiny. Na ledě jsem byla ještě třikrát, pak byla pauza. Asi jen na deset minut, během těch jsem šla za Fredem a rodinou. Všichni mě vychválili a snažili se být fakt milí.
Deset minut uplynulo až příliš rychle, musela jsem se vrátit.

Druhá třetina začala docela dobře. Tentokrát jsem se k puku dostávala častěji a častěji. Zřejmě už věděli jak hraju a tak mi zkoušeli dávat nahrávky. Prvně jsem vystřelila pár minut před koncem druhé třetiny. Šlo mu to těsně nad lapačku, nakonec to však golman pohotově zastihl a chytil to. Pokusila jsem se o to ještě jednou, taky se mi to nepovedlo, ale tentokrát jsem to zkusila na jeho vyrážečku.
Potom byl znovu konec druhé třetiny, zbývala již jen jedna.
Stav byl po druhé třetině jen jedna nula pro ně, my jsme to potřebovali nějak dohnat, alespoň vyrovnat.

Velice krátká kapitolka, potřebovala jsem něco vydat. Nemám skoro čas, abych něco napsala a popravdě s touto kapitolou ani nejsem spokojená tak, jak bych chtěla. Něco málo jsem sesmolila a tak je tu velmi kratší kapitolka a ten zápas dokončíme v příští❤

Moc děkuju za čísla😍❤

→6.95K

Vaše❤
xxxx