Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

První školní den/dny

Už je to tady. Dneska je prvního září a začíná nám s Marcusem škola.
Jsem nervózní už asi týden. Bojím se, že si třeba nikoho nenajdu a třeba tam budu sama a tak. Marcus mi řekl, že mě chce seznámit s jeho kamarády. S hokejistama, se kterýma bude hrát.
Už jsem taky jednou přemýšlela, že bych začala s hokejem. Ale moc mi to nikdy nešlo. Třeba nejsem schopná mířit přesně  a nebo mi to celkově moc nejde. Občas se trefím, ale někdy je to čistě náhodné. Ale Marcus mi říká, že mi chce pomoct a že mě naučí lépe střílet. Ránu mám prý velmi dobrou na holku a bruslit umím výborně.
Takže snad někdy :)

Dneska jsem si na sebe vzala černou kratší sukni, která mi sahala do půlky stehen. A pak jsem si vzala bílý, lehce průhledný top. Žádná sláva, ale nepotřebovala jsem být středem pozornosti. Navíc leckterá mi mojí postavu závidí, takže nepotřebuji první den zaujmout.
Na obličej jsem si dala pouze řasenku a svoje tmavě hnědé vlasy jsem nechala volně spuštěné.
Dole jsem se rychle nasnídala a Marcus mě dneska sveze do školy.
Oba musíme nejdříve do ředitelny.A pak nás prý někdo provede po škole. Nejdříve se nevědělo kdo, ale Marcus se zmínil, že tu už někoho zná a tak nás jeho kamarádi provedou po škole a řeknou nám co a jak.

Držela jsem se u Marcuse. Procházeli jsme chodbou a hledali jsme naše skříňky. Někteří už Marcuse zdravili a na mě jen všichni koukali a někteří kluci i zapískali a tak no. Takže už jsem středem pozornosti. Fakt super.
Marcus svou skříňku našel poměrně rychle, ale já tu svou nebyla schopná najít.
"Ahoj. Ty jsi tu nová že? Chtěla by si pomoci?" Zaslechla jsem za sebou dívčí hlas. Otočila jsem se na dotyčnou osobu. Byla to zhruba stejně stará blondýnka.
"Ahoj. Jo jsem tu nová a nemohu najít svojí skříňku." Odpověděla jsem jí.
"Tak já ti pomůžu. A jinak jsem Wendy" usmála se a natáhla ke mě ruku. Svojí ruku jsem taky natáhla a řekla jsem: " Já jsem Kate a moc ti děkuji."

Wendy mi pomohla a já jsem tak už věděla, kde mám skříňku. Potom mi řekla v jaké je třídě a zjistili jsme, že jsme ve stejném ročníku a taky ve stejné třídě. Takže už nejsem na všechno sama. Jen asi dva předměty nemáme stejné, ale to snad zvládnu.
Měli jsme dneska odpoledku a tak jsem si šla ven sednout na lavičku. Po chvíli se tu objevil i Marcus se svými kamarády.
Marcus šel uprostřed a po jeho pravé straně šel hnědovlasý, celkem vysoký a hlavně pěkný kluk. A po jeho levé straně šel zase blonďáček. Ten taky nebyl k zahození.
Marcus na mě zamával a šel ke mě i s nimi. 
"Čau Kate. Tak co první den?" Zeptal se mě a mezitím mě jeho kamarádi pozorovali, jako bych byla bůhví co.
"Nazdar Marcusi. No zatím to jde. Nechtěl by si mě náhodou představit?“ usmála jsem se ironicky a hned jsem čekala na odpověď.
"Jo promiň. Takže tohle je..." Nestačil to ani doříct, jelikož mu do řeči skočil ten blonďák.
"Já jsem Peter Jake" usmál se na mě.
Marcus chtěl představit i toho druhého, ale ten mu taky skočil do řeči.
" No a já jsem Fred Wilson" ten se taky usmál. Z těch dvou mi byl více sympatický ten Fred. Velmi pěkný, vysoký a jelikož jsou hokejky obvykle i vypracovaní, tak si to o Fredovi a Peterovi myslím taky.
Oba jsou moc pěkní, ale víc ten Fred.
Takový typický lamač dívčích srdcí, řekla bych.
Marcus si s nimi povídal a mě už si ani tak moc nevšímal.
Zvedla jsem se a Marcus si toho ani nevšiml. Byl tak zabraný do konverzace s Peterem, že nevěděl že jsem odešla.

Z pohledu Freda:

Mezitím, co si Marcus horlivě povídal s Peterem, já jsem byl duchem nepřítomen. Sledoval jsem Kate.
Musím uznat, že je až moc pěkná. Na ní jen tak nějaká nemá. Krásné hnědé vlasy jí vlály ve větru a ta její postava.
Ach...Pro tuhle holku bych zabíjel. Ale nic si s ní radši začínat nebudu. Každý ví, že jsem děvkař a ona se to určitě brzy dozví. Nikdy jsem takový nebyl, ale když jsem naposled měl vztah, nedopadlo to vůbec nejlíp. Od tý doby mám jen holku třeba na jednu noc, maximálně na týden. Ale kvůli ní bych se možná i změnil. Kdo ví.
Ale ona je jiná než ostatní. Něco z ní vyzařuje. Je fakt nádherná. Ještě chvíli jsem jí nějak nenápadně pozoroval.
Už se zvedla a chtěla odejít. Všimla si mě jak jsem na ní civěl. Koukla se na Marcuse a chtěla mu zřejmě říct, že už půjde. Ten si ani nevšiml.
Už odcházela. Něco ve mě říkalo, ať jdu za ní a třeba to zkusím.
Něco ale říkalo opak. Byla by jen další z mnoha a pak by mě taky jako jedna z mnoha nenáviděla. A to jsem nechtěl. Nebyla mi lhostejná jako ostatní. Vážně byla jiná a já to tentokrát nenechám jen tak.
Rozešel jsem se a následoval ji až ke skříňce.

Pohled Kate:

Ten Fred si mě všiml, jak chci odejít. Koukal na mě a prohlížel si mě. No popravdě se mu ani nedivím.
Rozešla jsem se a šla jsem ke skříňce.
Po chvíli jsem si všimla, že mě Fred následuje. Zastavil se před mou skříňkou a chvíli čekal.
"Ahoj. Nechtěla by si provést po škole a nebo už tě někdo provedl.." snažil se to bylo vidět. Nikdo mě ještě neprovedl a já mám šanci. Byl milý a pěkný, tak proč ne.
"Hmm. Ahoj Frede. Jestli ti to nebude vadit tak klidně." usmála jsem se na něj, jak nejlépe umím.

Pohled Freda:

Omg. Omg a ještě jednou omg. Ona řekla ano. Tak teď si to nesmím pokazit. Nesmím prostě.
Bože.. Ona má tak nádherný úsměv.
"Kdy ti končí škola?" zeptal jsem se a čekal a doufal jsem, že to vyjde.
"No teď mám ještě biologii a chemii. Jen nevím kde a tak. No a potom už nic nemám." usmála se na mě.
"Dobře. A v jaké třídě máš tyhle předměty? ukázal jsem na její rozvrh.
"Ve staré budově. Třídu přesně nevím" koukala při tom do země.
"Máme stejnou odpoledku, jak vidím.
Dovedu tě tam a mezitím se dohodneme na prohlídce školy."
"Dobře. A moc děkuju Frede." Zase se na mě usmála. Vzala si ze skříňky věci a naznačila mi, že můžeme jít. Vedl jsem ji až do staré budovy a vešli jsme do třídy.
Třída už byla skoro zaplněná a tak jsem si sedl dozadu. Ona mě následovala a zeptala se, jestli může sedět vedle mě.
No samozřejmě, že jo.. Vůbec jsem neváhal a souhlasil jsem. Už jen ten pocit, že bude celý rok sedět na biologii a chemii se mnou.. Super.
Tenhle rok bude úžasnej.
Po biologii a chemii jsem jí provedl po škole a povídali jsme si. Je moc milá.
Dozvěděl jsem se, že jí bylo nedavno 18, že má jen jednoho bráchu a ze jejich rodiče už nejsou spolu.
Taky že miluje sport a tak. Že zkoušela hokej, ale moc jí nešel.
Ta holka je čím dál více zajímavější.
Když jsem ji provedl, šla na parkoviště a čekala na Marcuse.
Já jsem se s ní radši rozloučil. Kdyby mě s ní Marcus viděl, tak nevím co by udělal.
"Tak ahoj Kate. Bylo to moc fajn dneska. Někdy bychom mohli zase pokecat." byl bych rád kdyby řekla ano.
"Taky jsem si to užila. Někdy určitě Frede. Tak ahoj." Zamávala mi a já jí.

Pohled Kate:

On. Je. Úžasný. Dneska jsem si to moc užila. Nečekala jsem to. Byl moc milý.
Zamávala jsem mu a on se na mě usmál a radši odešel. Marcus by mu to vyčítal. Je to jeho kamarád a už dříve, když se kolem mě točil nějaký z jeho kamarádů, tak mu to hned zatrhl.
A tím pádem nic nebylo.
Marcus po chvíli přišel a odvezl nás domu. Já jsem si doma udělala nějaký úkoly a tak. Pak jsem večeřela a byla jsem na notebooku.
Až do doby než jsem šla spát.
Všimla jsem si, že na fb mám hned několik upozornění. Tedy spíše žádosti o přátelství. Bylo jich tam snad deset. A mezi nimi i Fredova.
Tomu jsem to hned potvrdila a ty ostatní neznám, takže to jsem nechala být. Ale většina byli kluci. Nedivím se.
Mezi nimi byla i Wendy a tu jsem taky potvrdila.
Bylo už dost pozdě a tak jsem vypla notebook a šla jsem spát.

Tentokrát tu máme další kapitolku s 1405 slovy. Nejdelší kapitola zatím. Brzy vydám další kapitolu.
A řeknu vám, máte se na co těšit.
A děkuju za všechny přečtení. (80 přečtení)
Jste skvělí.

Vaše ❤
xxxx