Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

Hokej?🏒

V minulém díle:

"Co takhle......." svoji větu jsem nedořekla jelikož jsem byla přerušena.

______________________________________

Byla jsem přerušena.
Byla jsem ale přerušena polibkem.
Vážně to udělal. Políbil mě.

Pohled Freda:

Trvalo mi to. Dlouho jsem na tu chvíli čekal. A konečně jsem to udělal.
V tu chvíli mi to přišlo nejvhodnější.
Chtěla něco říct, ale já jsem to už nemohl vydržet. Byla tak nádherná a to jak mě dokázala překvapit.Stálá tu oblečená jako hokejista. Tak krásná.

"Co takhle.....“ a svoji větu už nedokončila, jelikož jsem ji přerušil.
Dodal jsem si odvahu a políbil jsem ji.
Nevím, zda to tak chtěla, ale rty mi vyšla vstříc. Kdyby to nechtěla, tak by nespolupracovala.

V tu chvíli, co jsem naše rty spojil v jedny... Prostě bylo to neuvěřitelné.
Nádherné, krásné, prostě dokonalé.
V tu chvíli se naše světy spojily. Jako by nikdo jiný než my neexistoval. Celý vesmír jako by nám náhle patřil jen nám dvoum. Jen já a ona. Nikdo jiný.

Ach ty její rty. Už nikdy nechci políbit jinou. Ona je jiná a já o ni budu bojovat.

Vždycky....

Po chvíli se ale asi vzpamatovala a odtáhla se. Podívala se na mě a snažila se něco říct.
"Já....Hmmm, Frede... Já nevím co..." snažila se. Moc se snažila mi něco říct, ale byla naprosto vykolejená. Naprosto.
"Klidně nic neříkej."
"Hmm. Dobře. Já už asi budu muset. Já... Promluvíme si později." odmlčela se a odjela. Sundala si brusle vzala si vše a mě tam nechala s myšlenkami, které teď patřily jen jí.

Pohled Kate:

On to vážně udělal. Nemůžu tomu uvěřit.
Chtěla jsem mu tak moc říct, jak ho mám ráda. Ale nemohla jsem. Nechci.
Možná že chci, ale nemůžu to udělat.
Zničila bych všechno. Naše kamarádství.
Nechala jsem ho tam. Jeho výraz mluvil za vše. Možná si to vyčítal, ale v tu chvíli cítil touhu. A já ji zatraceně cítila taky. A moc. Takových věcí, co bych s ním udělala. Ale ne.. Nemůžu.

Jen kamarádi.
Nebo ne?

Nevím na co jsem v tu chvíli myslela.
Já s ním spolupracovala. Vyšla jsem svými rty vstříc těm jeho. Nádherný okamžik.
Jeho rty bych mohla líbat pořád dokola a nenabažila bych se jich. Nikdy ne.
V tu chvíli jsem byla smyslů zbavená.
Vnímala jsem jen ty jeho rty. Achhh..
Ty jeho rty.

Je už pozdě. Celou cestu, ve sprše, v posteli jsem přemýšlela. Pořád mi to šrotovalo.
Až něco okolo půlnoci jsem se konečně oddala spánku.
S myšlenkou na ten polibek.
A na Freda.

Další kapitolka. Je kratší jen okolo 450 slov.
Ale chtěla jsem dneska něco málo vydat.
Zítra možná, ale jen možná bude pokračování.
Díl o dalších dnech ve škole.
Co myslíte, že se stane dál?

Vaše❤
xxxx