Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

"Tradiční?" °63°

V minulé kapitole:

Když jsem vlezla do pokoje, Tara už byla vzhůru a poznala jsem to podle neustlané postele a zaplé sprchy vedle.
Byla jsem lehce unavená, tak jsem si alespoň sedla na postel. Dokoukat film dole, to by byla vražda a hlavní účinkující bych byla já a moje máma. Takže jsem zůstala raději tady. Nakonec jsem na chvilku usnula, probudila mě až Tara, která si sedla na postel. Jen nepatrný pohyb, ale mne to vždycky dokázalo probrat.
Ale kdyby tady byla hlasitá hudba, můj bratr, který by dělal něco hlasitého, prosto by mě tohle nevzbudilo. Jsem v tomhle zvláštní docela.

,,Ah, kdopak se nám to probudil?“ řekla hned s úsměvem Tara, těsně vedle mě.

,, Šípková Růženka to nebude Taro.“ řekla jsem a sedla si vedle ní.

,, Tak jaká byla noc Katie? Chci vědět všechno.“ začala Tara. Mě to bylo hned v hloubi mé duše, jasné...

______________________________________

,, Co chceš vědět ehm?“ řekla jsem a stejně lehce zčervenala.

,, Co asi. Spali jste spolu? Nebo řekla jsi mu to?“ zeptala se na tu poslední otázku už o něco vážněji.

,, Nespali jsme spolu. No a ohledně toho, zda řekla a nebo ne... Jo ví to.“ řekla jsem jí popravdě. Jí by stejně nemělo cenu něco tajit.

,, Tak super. Jak to vzal?“ zeptala se zas.

,, Podle toho jak se pak choval, zřejmě dobře.“ odpověděla jsem a lehce se zas uculila, když jsem si vzpomněla na jeho slova.

______________________________________

Povídali jsme si tak hodinu a možná víc, než nás mamka zavolala na jídlo. Byl tu i Mike, dokonce i můj bratr s jeho přítelkyní. Neříkám že mě to nepřekvapilo, bylo to divné a vůbec bych to nečekala. Možná proto i mamka byla taková, jaká byla. Šťastná, veselá a... Smířená.

,, Marcusi?“ řekla jsem, když jsme dojedli a všichni si zase šli dělat svoje. V obýváku byla Tara a povídala si s Catarinou.

,, Vy jste se usmířili?“

,, Ano. Jsem za to moc rád a taky je to i díky tobě. Zkusil jsem a vidíš... Mamka se na to malé už i začíná těšit. Sice lehce stále váhá, ale bere to už dobře.“ řekl mi a bylo vidět, jak mu na tom moc záleží.

,, Jsem moc ráda. Nerada bych, aby se to pokazilo. Jsem fakt moc ráda brácho.“ řekla jsem mu jak nejupřímněji jsem dokázala.

,, Chtělo by to zapít někdy.“ řekl a zasmál se.

,, Potom co se stalo posledně? Vážně?!“ řekla jsem se smíchem.

Naposled když jsme pořádali nějakou párty s chlastem, dopadlo to katastrofálně. V té době mi bylo asi už šestnáct nebo tak nějak a poprvé jsem se opila. No můj bratr na tom nebyl s pitím o nic líp, ale byla to katastrofa. Rodiče byli zrovna ten víkend pryč, Marcuse napadlo, že prostě bude párty. Líbal se jako opilý s Tarou, ta z toho byla úplně puf a byla do něj nějakou dobu zamilovaná. Já jsem pozvracela několik drahých věcí a Tara jakby smet... Byla to prostě hrůza. Do detailů chodit raději ani nebudu. Od té doby žádná taková párty nebyla naštěstí. A ani jsme oba moc nepili.

,, Tentokrát by se to zapilo jen lehce.“ řekl furt s úsměvem.

,, To si říkal i posledně.“ řekla jsem.

,, Nojo. Ale teď jen na drink s nejbližšími a tak. Nebo až se to narodí, tak to zapijem.“ řekl.

,, Beru tě za slovo Marcusi.“ hned jak jsem to dořekla, tak sem přišla mamka a začala si povídat.

Nakonec to byl zas hezký den.
Mamka se vyptávala skoro pořád jen na Catarinu, v jakém je měsíci, jak se jí daří a podobně. A hlavně se ptala na pohlaví...

,,Pohlaví jsme si říct nenechali. Chceme se nechat překvapit.“ hned jak to Catarina dořekla, svou ruku položila na své už lehce viditelné břicho a přejela po něm.

,,Aha. A víte už nějaká jména?“ ptala se dál moje mamka.

,, Už jsme nad nějakými přemýšleli. Ale stále oba moc nevíme.“ odpověděl za Catarinu Marcus, protože byl rychlejší.

,, Která třeba?“ zeptala se znovu neodbytně mamka.

,, Melanie pro holčičku, nebo také Lili. No a pro kluka jsme chtěli Darwin nebo Alexandra.“ začala se nad jmény rozplývat Catarina.

,, Jsou hezká... Ale nechcete nějaká, no víc tradiční nebo tak?“ začala se do toho více vkládat mamka.

,,My bychom chtěli tady ty. Jsou krásná i když nejsou zrovna tradiční.“ pokračovala Catarina.

,, Dobře no. A kdy máš....?“ mamka byla přerušena zvonkem u hlavních dveří, takže nedokončila svou větu a hned pokračovala ale.

,, Dojdi otevřít Kate. Kde jsme to byli...“ začala si pro sebe říkat a pak si vzpomněla.

,, Už vím.“ dál už jsem jí neposlouchala a šla raději otevřít neznámému.

Došla jsem pomalu ke dveřím, sáhla jsem po klice. Chtěla jsem otevřít, zvonek se ale rozezněl znovu. Lehce mnou projel šok, ale hned jsem zas byla schopná vnímat a konečně už otevřít.

,, Jé. Ehm ahoj Kate.“ řekl mi.

,,Ahoj.“ usmála jsem se a mezitím pokynula svou rukou, že může jít dál.

A zase useknu.
Poslední dobou nemám vůbec čas, jsem ráda že vůbec něco napíšu😄

Tak alespoň takhle...

Jinak znovu děkuji❤❤❤
→4,87K ←

Vaše❤
xxxx