Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

"Catarina." °39°

Probudila jsem se okolo deváté hodiny ráno na gauči. Vůbec nevím, jak jsem mohla usnout na gauči. Pomalu jsem se zvedla a šla do kuchyně, kde jsem si chtěla udělat snídani. Procházela jsem okolo pultu a všimla si papírku.

,, Sakra.“ zaklela jsem nahlas, když jsem si uvědomila, co je to zač.

Papírek, připomínajíc mi ať zavolám a nebo napíšu Fredovi kvůli dnešnímu hokejovému tréninku...
Zase mi to úplně vypadlo. Kdybych nemyslela na hovadiny, tak bych na to jen tak nezapomněla. Jakmile jsem si udělala snídani a dala si osvěžující sprchu, došla jsem si pro mobil.

Zpráva od Marcuse:

Dneska přijdeme na oběd. Byla by si tak hodná sestřičko a uvařila pro tři?

Uvařit? Marcusi...

Zpráva od Nicolase:

Kdy se znovu uvidíme? Už mi chybíš❤.

Jak milé. Chybím mu.

Zpráva od Freda:

Dnešní hokej platí? :) Neboj, žádní nečekaní hosté...

Achjo. Jak moc jsem chtěla napsat na jeho zprávu, že přijdu. Ale nemohla jsem, ne když přijede brácha a Catarina.

Zpráva pro Freda:

Omlouvám se, že to píšu až teď... Nevzpomněla jsem si dříve. Bohužel dnes nemohu. Promiň. :(

Cítila jsem se pitomě. Měla jsem mu o tom říct, ale má zatracená hlava, ne a ne si vzpomenout.
Jen tak jsem ležela a přemýšlela. Mám toho zase moc. Škola, brácha, Fred, Tara... Ach, Tara.
Brzo budou prázdniny a tak sem přiletí. Nebo poletím já za ní, to ještě uvidíme. Už se na ní hrozně moc těším...
Po mé chvilce jsem se konečně zvedla a šla něco vymyslet, něco k jídlu. Teda, alespoň něco co bude chutnat jako jídlo. Taky uvažuji, že bych jen nechala něco objednat. Měla bych to jednodušší. Nakonec jsem se rozhodla objednat čínu. Pro jistotu jsem toho vzala více. Mám totiž docela hlad a nevím kolik toho sní ostatní. Proto když tak zbyde na večeři, což je pro mě vyhovující.
Vzala jsem tedy mobil a nejdříve našla číslo. Potom jsem tam zavolala a do půl hodiny by to tu mělo být. Bylo něco okolo jedenácté hodiny, takže to bude akorát na čas. Marcus sem měl přijít totiž po dvanácté hodině. Docela se i na Catarinu těším, ale na Marcuse prostě o dost víc. Kdo by byl řekl, že mi to pako bude tak chybět.

______________________________________

Po 27 minutách....

*Cr,cr,cr,cr*

Ah, takže čína tu už bude. Docela rychlé bych řekla.
Zvedla jsem se ze své postele a šla dolů a cestou vzala nějaké peníze a i něco navíc. Došla jsem dolů, otevřela dveře a podívala se. Žádná donáška jídla, ale......

Fred.

,, Uh, ahoj Kate. Čekala si někoho?“ pozdravil mě a hned se zeptal.
,, Ahoj, no čekala.“ řekla jsem lehce vykolejená a stále přemýšlela, co tady sakra dělá.

,, Promiň, já.. přemýšlel jsem a potřebuju si s tebou promluvit.“ řekl Fred a podíval se na mě.
,, No, já zrovna nemůžu.“ řekla jsem mu. Sice jsem mohla, ale... Prostě nemůžu.
,, Co máš tak důležitého?“ zeptal se a jeho obočí vystřelilo nahoru.
,, Jen že za chvíli by měla přijít čína, potom můj bratr a nakonec voilà i jeho přítelkyně.“ řekla jsem.
,, Oh, aha. Tak já teda půjdu. Promiň, ze otravuji.“ řekl s falešným úsměvem a byl už na odchodu. Sakra...
Vzala jsem ho rychle za jeho pravé zápěstí a on se na ně překvapeně podíval.

,, Nemusíš hned chodit. Jen to probereme jindy, slibuju. Pojď dál.“ řekla jsem mu. Možná jsem mu i chtěla vynahradit ten dnešek. Že nemůžu na nás trénink.
On šel dovnitř, zul si boty a bundu si pověsil. Šel až do kuchyně a pak rovnou směr gauč. Jako doma.. Nemohla jsem se neusmát. Zavřela jsem dveře a následovala ho. Po pěti minutách jsem se ale znovu musela zvednout, jelikož už tu tentokrát byla doopravdy čína. Převzala jsem ji a zaplatila. Odnesla jsem to do kuchyně a tam to nechala zabalené. Měla jsem sice dost velký hlad, ale počkat na bráchu.
Bylo po dvanácté a domem se rozezněl zvuk zvonku. Fredovi jsem naznačila, ať tu počká a došla jsem otevřít.

,, Ahoj, tak rád tě zas vidím.“ vyhrkl na mě Marcus. Vedle něho postávala Catarina. Stejně vysoká holka jak já.
,, Ahoj Marcusi, ahoj Catarino.“ řekla jsem, objala Marcuse a nakonec podala ruku směrem ke Catarině. Ta ji ochotně přijala.
,, Ahoj Kate.“ řekla mi a já je vyzvala, aby šli dovnitř..

_____________________________________

,, Tohle je Fred, Frede tohle je Catarina.“ řekla jsem, když jsme došli do obýváku. Já je tam chvíli nechala a šla připravit čínu.

,,Co ten tady?!“ řekl mi za zády Marcus a já se lehce lekla.
,, Chtěl si promluvit. Nakonec jsem ho pozvala dovnitř. Opakuji ti... Je to kamarád, jasný?“ řekla jsem mu a nandala poslední jídlo na talíř.
,, Dobře no. Jak dlouho tu bude?“ zeptal se mě a pomohl mi odnést talíře s jídlem na stůl.
,, Nevím.“ řekla a pokrčila rameny.

Na víc jsme se nedostali, jelikož jsem vyzvala všechny přítomné, aby se šli najíst. Všichni se najedli a ještě trošku zbylo. Víc pro mě, super. Nakonec jsme si všichni čtyři sedli do obýváku na gauč a povídali si. Catarina je moc milá holka a já bráchovi přeju jen to nejlepší. Ta holka se s ním hledala až se našli. Oba stejně cáklý a oba přesto úžasný. Fred si s ní taky rozuměl, ale s Marcusem se moc do řeči nedávali. Ještě aby jo... Marcus ho v poslední době moc v lásce neměl, jelikož jsme spolu trénovali hokej. Bál se a jeho od té doby nebral už tak jak dříve. Lehce se odcizili, ale i přesto se bavili, což bylo dobré. Nerada bych viděla tu jejich trojku jinak. On, Peter a Fred. Kamarádi od střední a snad i nadále.

Bylo už sedm a tak Marcus s Catarinou odešli. Zbyla jsem tu já, mé myšlenky a Fred...

,, Jdeš už domů?“ zeptala jsem se ho.
,, Měl bych už jít. Mamka by byla naštvaná.“ řekl mi a odešel si vzít bundu.
,, Dobře. A ještě jednou se omlouvám.“ řekla jsem mu a ani jsem nevěděla, proč jsem to řekla.
,, Za co?“ zeptal se hned.
,, Za hokej a za Marcuse. Vím, že je naštvaný na tebe a já....“ nedořekla jsem to.
,, Kate...“ řekl přerušujíc mou větu.
,, Co?“ zeptala jsem se.
,, Vím jaký Marcus je. Kdybych byl jím, nepustil bych tě se mnou. Chápu ho.“ řekl mi a lehce se pousmál.
,, Díky.“ řekla jsem a objala ho. Objetí mi opětoval a po chvíli jsme se rozloučili a on odešel.

Doma jsem teda zas byla sama, nakonec jsem usnula po znovu vydatném jídle, při filmu a tentokrát v mé posteli. Zítra je pondělí. Škola....

Kapitolka má okolo 1070 slov.
Snad se líbí :)

Další snad brzy. Začne škola a nevím jak bude čas :/

Vaše❤
xxxx