Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

Školní dny (kapitola 14 )

Je pondělí a dneska mám spolu s Fredem biologii a chemii..
To bude teda něco. Po včerejším dni.

Ráno jsem se oblékla. Vzala jsem si roztrhané černé džíny, červený top a vlasy jsem si spletla do copu.
Ke snídani jsem si vzala řecký jogurt s lesními plody, které jsem našla v mrazáku. Rychle jsem se nasnídala a spěchala na autobus.
Doběhla jsem na čas. Těsně před mým příchodem, během dorazil autobus.
Nastoupila jsem a sedla si na volné místo uprostřed busu.
Na další zastávce nastoupil Fred.

Počkat.. Fred jezdí busem? Vždyť má auto ne? Achjo....

Fred mě zahlédl a šel směrem ke mě. Usmál se a bez zeptání si sedl vedle mě do uličky.
Celou cestu jsme si povídali. Což moc dlouho nebylo.

_____________________________________

Došla jsem ke skříňce. Najednou mě někdo zezadu objal. Chtěla jsem se otočit, ale moc to nešlo.
Po chvíli se mi to podařilo. Byl to Jacob.

Co ten chce? Proč mě objímá? Co???
Vůbec netuším co teď. Jsem zmatená.
Objímal mě a jen tak? Navíc opodál byli kluci a Fred se netvářil zrovna nadšeně....

"Ahoj. Co tu děláš?"zeptala jsem se Jacoba.
"Čau krásko. Jen tak jsem šel kolem. Zastavil jsem se tu, když jsem tě viděl."
"A co znamenalo to objetí?" zeptala jsem se znovu.
"Nic. Co by..."
"Aha no. Hele já už musim na hodinu. Tak ahoj"
"Ahoj krásko. Ještě se uvidíme." Usmál se a odešel.

My se ještě uvidíme? No tak to bude vážně něco.. Vypadal odhodlaně. Jako by si mě měl na této škole vyhledat. Nebo tam něco.. Co já vím, co se stane.

Hodiny ubýhali a už se blížily hodiny s Fredem. Nevím, nevím...

Teď byla pauza na oběd a tak jsem si odešla sednout na lavičku. Tato lavička je už skoro moje. Nikdo kromě mě sem moc nechodí.
Nechápu je. Z této lavičky jde vidět všechno dění na škole. Je na menším trávníku a je tu videt fakt vše. Skoro vše tedy.
Na obědvala jsem se a pak jsem si chvilku četla. Vyrušil mě az něčí hlas.

Jacob...

"Ahoj krásko. Jak jsem řekl. Jsem tu zas." Usmál se a sedl si vedle mě.
"Ahoj Jacobe. Taky tě ráda vidím." Usmála jsem se a knihu jsem položila vedle sebe a taky mezi nás. Radši...
"Nechtěla by si zase někam jít? Třeba po škole?" Zeptal se...
"Už něco mám. Ale můžeme jindy." Odpověděla jsem mu. A taky jsem lhala. Potřebovala jsem si něco srovnat v hlavě...
"Tak v pátek?" Zeptal se znovu.

On si nedá pokoj. Beztak mě chce jen na jedno a to se mu nepovede....

"Tak v pátek."usmála jsem se.
"Fajn. Musím. Tak ahoj krásko.."usmál se, objal mě a odešel neznámo kam.

Zase mě objal... On tak božsky voní... Ahhhhh.

Zvonilo na hodinu a tak jsem rychle doběhla ke třídě.
Naštěstí učitelka tam ještě nebyla..
Zaujala jsem své místo vedle Freda a řekla mu akorát ahoj.
On mi to opětoval a dál už nic neříkal. A to bylo sakra zvláštní. Obvykle povídal o všem...

Po půl hodině mi strčil na stůl, přímo přede mě, papírek.

Proč se s tebou baví Jacob?

Vadí ti to snad? (Napsala Kate)

Vadí mi to. Proč zrovna ten debil?

To ti může být jedno.. Je fajn.

On je děvkař... Jde mu o jedno.

Vím to ty taky ale... Nebo ne?

Jo. Ale... Prostě se s ním radši nebav. Prosím.

To je jen na mě ale... Můžu se bavit s kým chci.

Fajn. Ale až ti ublíží, za mnou nechoď. Jinak to doučování hokeje stále platí?

Jo platí. A neboj se..

V tu chvíli zazvonilo. Další hodina proběhla už v klidu. Ale stále byl Fred naštvaný...

Co ho žralo? Proč se o mě tak stará?

Po škole jsem šla domu. Naučila se, poklidila a šla jsem spát...

Proč zrovna on.

Kratší kapitolka. Nemám moc čas. Okolo 700 slov.
Brzy snad další díl...

Vaše❤
xxxx