Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

Marcusi ty nejsi normální.. (kapitola 17)

Probudila jsem se docela brzy, natož že jsem šla spát ještě dnes.
Je sobota. To znamená ze mamka je zase v práci a brácha.. No vlastně ani nevím jestli je doma.

Vstala jsem z postele, dobelhala jsem se ke koupelně.
Tentokrát jsem si dala studenou rychlou sprchu, protože stále přemýšlím a chci se toho zbavit..
Alespoň na chvíli...
Vyšla jsem ze sprchy, obalila se ručníkem a šla zpátky do svého pokoje.
Bylo pootevřeno. Zřejmě tu Marcus je, řekla jsem si pro sebe v duchu.
Jo byl to on. Seděl na mé posteli a rozhlížel se tu.

"Dobré ráno, co chceš?" Vychrlila jsem ze sebe.
"Dobrý... Jen jsem ti chtěl říct, že tu dneska večer chci uspořádat menší párty.. A chci, aby si nic neřekla mamce." Dokončil větu a já jen nehybně zůstala stát na místě.

On tu chce uspořádat párty??
Si dělá srandu?
Achjo... Možná to bude fajn...

"Dobře. Nic neřeknu. Koho chceš pozvat??" nic jsem nenamítala a už jsem jen čekala na odpověď...
"No určitě kluky z hokeje. Takže tu bude Fred, Jacob a tak. Pár holek ze tříd a klidně se vezmi i tu Wendy s Chris... Jestli chceš teda."
"Jo. To bude fajn. Díky" dokončila jsem větu a objala ho.
"Dobrý. To by stačilo." Zasmál se a vytrhl se mi z objetí.
"Já jdu dolu. Mám tam kluky. Jdeme ještě za chvíli koupit nějaký pití a něco k jídlu. (Odmlčel se) Mám něco koupit?"
"Něco k obědu..." Odpověděla jsem.
"Fajn. Já už tě nechám. Tak pak."
"Jo. Čau."

Už odešel. Oddychla jsem si.

Proč tu budou oni? Já vím.. jsou to jeho kamarádi. Když si vzpomenu, že je dole pode mnou Fred... Ach.
To bude zase dlouhý víkend.

Převlékla jsem se do domácího oblečení. Jen obyčejné tričko a jelikož mi bylo teplo, tak jsem si vzala jen kraťasy modré barvy. Miluju modrou...
Chvíli jsem byla na notebooku a sledovala nějaké seriály.
Bylo už půl jedné a Marcus s obědem nikde. Sundala jsem sluchátka, zaklapla notebook a šla se podívat dolu.
Naskytl se mi pohled na tři kluky, sledující u nás v obýváku hokej. V rukou piva a všichni se ládovali kebabem...
A mě zase nic neřekli...

"Nazdar kluci." Pozdravila jsem je.
" Ahoj."
"Nazdar Kate."
"Ahoj. Na lince máš jídlo..." Řekl mi Marcus a dál se věnoval hokeji, pivu a jídlu.

Vzala jsem si jídlo a odnesla si ho do pokoje.
Mňam. Nic lepšího snad neznám. Kdyby mi dali před smrtí jedno přání... Řekla bych si o jídlo a to konkrétně o kebab...
Jsem v sedmém nebi.

Z mého přemýšlení o kebabu mě vyrušilo otevírání dveří od pokoje.
Peter.

Počkat. Peter?? Co tem tady chce.

"Nazdar Kate. Ty už víš o tý párty?" Zeptal se a posadil se na okraj postele.
"Jo vím. Ještě něco?"
"Asi nic.. Jen nechceš tam jít jako no..
No jako můj doprovod??" Řekl.
"Doprovod? No klidně. Proč já?" Odpověděla jsem mu a ani nevím, proč jsem vlastně kývla.
"Za prvý. Jsi kočka. Za druhý, potřebuju hlídat s pitím. A za třetí...
Našel jsem si holku, která o mě nestojí, ale vím že žárlí a tak toho využiju."
"Fajn teda. Jestli ti to pomůže.."
" Fajn. Domluveno. Díky moc, Kate."řekl mi s úsměvem a odešel zase za klukama...

Na co jsem to kývla? Já jsem pitomá.
Je ale hezké, že si chce získat tu holku...

Pokračování tohoto dílu bude již brzy snad.
Mám teď více času. Jsem doma a nemocná.
Snad tedy brzy vydám zase a tentokrát delší kapitolku :)
Mám už 235 přečtení, což je pro mě úplně neuvěřitelné.
A 22❤
Moc vám děkuji ❤
Snad se třeba dostanu i na 1000 přečtení.
Napadlo mě, že za 250 byste se mohli Kate, Marcuse, Jacoba, Freda a Petera zeptat různě na nějaké otázky. Zda chcete :)

Chtěli byste???

Vaše❤
xxxx