Kate Ashleyová. Mladá dívka, která měla ve své minulosti problémy...
Později se se svou matkou a bratrem odstěhují pryč a tak nechává minulost za sebou. Žije nový život.
Jednoho dne se začne díky svému bratrovi zajímat o hokej. Nejde jí to, ale nak...
Po nějaké době dorazili i ostatní. Já už ale byla hotová a chtěla jsem se jít rozbruslit. Koho to ale cestou nepotkám.
,,Za co mě ten, tam nahoře trestá“ zaklela jsem potichu sama pro sebe.
,, Koho pak to tu máme.“ uslyšela jsem ten hlas, který bych raději neslyšela.
____________________________________
Fiedr... No to se mi snad jenom zdá. Prosím, že je to jen nějakej zlej sen. Otočila jsem se vstříc osobě, kterou bych nejradši na místě zabila.
,, Ale jak ráda tě zas vidím.“ řekla jsem co nejvíce ironickým hlasem. Prohlédl si mě, sjel očima od hlavy až po brusle.
,, Ty snad hraješ?“ zeptal se a ušklíbl se na mě.
,, Jasný a ty jak koukám zas jen nosíš pití.“ řekla jsem mu na oplátku, jelikoz měl v ruce držák na pití a v něm několik lahví.
,, Je hezký, jak se mě snažíš urazit. To ti ale nevyjde.“ řekl jakoby nic, ale mohla jsem poznat, že mu to přeci jen lehce začalo vadit. Sevřel pevněji hokejku ve své levé ruce, hned na to jí povolil.
,, Je hezký, jak si myslíš, že mě to přestane bavit Fiedre.“ nahodila jsem úsměv, nejradši bych mu tu svou hokejku narvala někam. Chudák hokejka, pomyslela jsem si.
,, Jsi docela roztomilá, když se zlobíš, víš to?“ s těmito slovy kousek popošel směrem ke mě, to se mi přestávalo líbit.
,, Noa? Hele neotravuj. Jdu se rozbruslit.“ řekla jsem už více podrážděná a naštvaná. Už jsem se s ním nechtěla bavit, jako mohla jsem odejít dávno, ale z nějakého důvodu mě to bavilo, bavilo mě ho provokovat a naštvat. Kdy se mi vlastně jen tak naskytne možnost urazit samotného Fiedra? No jen tak ne.
,, Jedna nula pro mě babe.“ řekl a než jsem stihla něco namítnout na to jeho "babe" byl už pryč. Nikdo, zatraceně nikdo mi nebude říkat babe.
Naštvaná s náladou na bodu mrazu jsem si to šla na led. Hned jsem si všimla kluka, který tu na mě čekal.
,, Ahoj, znovu.“ dodala jsem a lehce se alespoň usmála. Stále jsem byla naštvaná na Fiedra, ale Fred to nemusel vědět, že ten dement vůbec se mnou mluvil.
,, Ahoj Katie. Jdeš se už rozbruslit?“ zeptal se s úsměvem na tváři.
,, Jo jdu. Nevím, jsem nervózní a navíc tu nikoho neznám.“ řekla jsem mu pravdu. Opravdu jsem byla nejvíc nervózní a taky mi docela vadilo, že tu nemám nikoho, kdo by se mnou prohodil slovo a nebo tak. Myslím samozřejmě někoho z týmu, ne Fiedra. Ble.
,, Zvykneš si. Brzo si tu budeš s každým rozumět a tak. Chce to jen čas, jsi nová. Tak klidně běž, já jdu ještě sehnat strejdu a zbytek.“ řekl mi a chtěl mi dát pusu. Musela jsem si sundat helmu, vyhověla jsem mu. Dal mi pusu nejdříve na tvář a poté na rty. Alespoň tohle mi dokázalo lehce zvednout mojí náladu.
Po chvilce jsem se dostala na led, hezky jsem se rozbruslila, zkusila si povrch. Byl jiný, ale zvykla jsem si na něj. Po pár minutách se ke mě přidávali postupně i další hráči, nejen z našeho týmu. Samozřejmě tu byl už i Fiedr. Jakmile ho moje oči zahlédly, moje nálada se zas vyhoupla zpátky, kde byla po rozhovoru s ním. Proč prostě nemohl držet hubu a prostě nechat mě být?
Stříleli jsme na brankáře, rozcvičili jsme se a pak si dali malinkou pauzu.
,, Máš docela dobrou střelu.“ ozval se vedle mě něčí hlas.
,, Děkuju.“ odpověděla jsem automaticky.
,, Jsem Mark.“ řekl hned a podal mi ruku. Se s tiskem moc nešetřil, tak jsem také přidala na intenzitě.
,, Kate.“ řekla jsem mu.
,, Jsi nervózní což? Neboj, bude to oukej.“ řekl hned. To je ta moje nervozita tak vidět?
,, Snad.“ řekla jsem potišeji. Po chvíli se vrátil k týmu, který ještě odcházel do šatny na nějakých zbylých pár minut. Šla jsem taky a na chodbě potkala Fiedra s Fredem, o něčem se horlivě bavili. Nechtěla jsem rušit a tak jsem se nakonec raději zas vydala zpátky. Čekala jsem na zbytek, který se tu měl každou chvíli objevit.
,, Ahoj, ty jsi prej Kate?“ ozval se vedle mě dívčí hlas.
,, Jo, jmenuji se Kate.“ řekla jsem jí a podívala se na ní. Drobná, na sobě výstroj golmana.
,, Golmanka?“ zeptala jsem se. Kývla mi.
,, Jsem, ale až druhá. První kdo hlavně chytá je Matthew.“ odpověděla mi.
,, Aha, tak to jo. Kolik je tu ještě holek? Myslela jsem, že jsem jediná.“ zeptala jsem se. Vážně jsem si myslela, že jsem tu jediná. No tak asi ne.
,, Ještě je tu Rose a Haley. Jedna dělá útok a druhá obranu. Pak ty jakožto útočník.“ řekla mi. Moc nás tu není, ale jsem ráda, že nejsem jediná.
,, Dobře, děkuju.“ řekla jsem a usmála se.
Pak jsme se už všichni vydali na led, pozdravili se s protihráči, měli svůj pokřik. Nevěděla jsem jaký, ale zkusila jsem se nějakým způsobem chytit. Tréma mi přibrala na intenzitě, jakmile jsem šla na led, jako útok a druhá lajna.
Co když něco pokazím? zaznělo mi v hlavě, ještě malinkou chvilinku před tím, než byl vhozen puk.
Hra započala...
Po asi dvou týdnech jsem se dookopala k vydání kapitolky, měla jsem toho více a tak nebyl čas.
Snad brzy❤
Ta čísla?😍❤
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
