Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

" Tornádo " °54°

Minulý díl:

Byla jsem více než šťastná...

Po pár hodinách únavného sledování všech možných filmů jsme začali usínat.
Tara to zalomila už u posledního filmu, hned na jeho začátku. Já jsem jej skoro dokoukala celý, ale byla jsem příliš unavená. Vypla jsem už pro jistotu televizi a uložila se na druhý gauč. Vzala jsem si i druhou deku a poklidně usínala.

_____________________________________

Druhý den jsem se vzbudila celá rozlámaná, jelikož jsem musela zřejmě v noci spadnout z gauče. No, jestli gauč nebo zem, stejně bych se asi moc nevyspala.
A to naznačilo ještě spící Taru, která docela nahlas chrápala. V jednu chvíli se pohnula a bylo ticho, ale poté se ten její zvuk ozval znovu. Vydala jsem se do svého pokoje a převlékla se. Nakonec jsem si dala i rychlou sprchu, která byla ale až moc uklidňují a nechtělo se mi z ní. Tary hlas se ale ozval zezdola a tak jsem hned šla dolů, abych ji pozdravila. Stálá tam a čekala na mě. Byla ještě rozespalá, její vlasy jí trčely snad do všech světových stran a hned poté si i zívla.

,, Asi půjdu zase spát.“ řekla a hned potom si znovu zívla. Byla unavená a mě bylo jedno, zda si půjde lehnout a nebo ne. Nějak bych se snad zabavila.

,, Klidně jdi. Nějak se zabavím.“ řekla jsem a šla jsem si mezitím do kuchyně udělat snídani. Bylo sice něco okolo desáté, ale to nevadí.

Mezitím co mi Tara něco znovu povídala, jsem si dělala svou snídani a samozřejmě jsem udělala i jí.
Hned po snídani se ale šla znovu natáhnout na gauč a po pár chvílích usnula jak pařez. Párkrát ze spaní něco zamumla, ale jinak tu bylo hrobové ticho.

Rozhodla jsem se, že si půjdu přečíst novou knížku, kterou jsem si koupila zrovna nedávno.

Zaklínač od Sapkowski

Je více dílů, ale já mám prozatím jen jeden a pokud se mi to bude líbit, tak si pořídím další díly.
No a pokud ne, tak to někomu daruji.

Začetla jsem se do knihy a po chvíli na to jsem se v tom doslova ztrácela. Musím uznat, že je to docela hezká kniha. Alespoň jedna z mnoha, které mě nadchly.

*Crrrr*

Zvonku jsem si všimla, až asi po pár zazvonění. Byla jsem docela začtená do děje a proto jsem příliš nevnímala realitu a zvonění zvonku jako vždy.
Zvedla jsem se z vyhřáté postele, šla dojít otevřít.

Z poza dveří na mě koukal Marcus a Fred.

Oni dva spolu zase vycházejí?

,, Čau Kate, můžeš mi říct co ten tu dělá?“ obořil se na Freda Marcus, který vypadal trošku rozčilený.

,, Co já vím.“

,, Proč tu je teda asi deset minut za dveřmi?“ zeptal se a koukl na mě a potom na Freda.

,, Přišel jsem za ní?“ řekl v otázce Fred, který se do toho také pustil.

,, Nečekaně... Co vy dva teda mezi sebou máte, hm?“ zeptal se mě brácha.

,, Nic co by.“ odpověděla jsem pohotově, jelikož Fred už otevíral ústa, aby něco řekl.

Nemohu ho nechat nás prozradit. Mohla bych, ale není správná doba.

,, Jak myslíš.“ odpověděl radši Marcus, zřejmě jej to přestalo bavit a nechtěl se dál hádat.

,, Mohu dál?“ zeptal se Fred a potom i Marcus.

Ano, nechtěla jsem je oba pod jednou střechou, ale co bych jinak asi měla dělat?

Nic no...

Tara se zřejmě probudila už před příchodem obou kluků, jelikož už byla v pozoru jako hlídací pes, aby jí nic neuniklo.

,, Co oba vlastně potřebujete?“ zeptala jsem se, když si oba sedli na opačnou stranu stolu.

,, Já přišel ohledně naší matky.“ odpověděl, ale jeho hlas se trošku zlomil uprostřed věty a tak tu druhou půlku řekl už potišeji.

,, Já si chtěl zas promluvit ohledně našich tréninků, hokeje a také si popovídat.“ odpověděl a lehce se na mne pousmál.

N.á.d.h.e.r.n.ý. 

Jak nádherný úsměv uměl vykouzlit.

,, Vezmu jednoho po druhém radši, co vy na to?“ zeptala jsem se a kmitala očima po obou klukách.

,, Fajn, je to jedno.“ řekl mi Marcus.

Tara se do toho vložila a začala si tedy povídat s Fredem. Teda.. pokud se to dalo nazývat povídáním. U ní to bylo jako při výslechu.

Fredovi jsem ještě před odchodem k sobě do pokoje naznačila hodně štěstí. Bude jej potřebovat.

Marcus mi už zmizel v mém pokoji, který už odjakživa byl místem našich problémů.

,, Tak povídej. Co matka?“ zeptal se mne, když jsem vešla a posadila se naproti němu.

,, Stále je asi naštvaná, teda.. alespoň to nedává moc najevo. Myslím, že jí stačí dát čas.“ řekla jsem popravdě.

,, Chvílemi se chová jako ta nejlepší mamka, po chvíli zas brečí někde v koupelně.“ dořekla jsem i tuhle věc, která mi občas nedala spát.

,,Jeden dem byla prostě jako tělo bez duše, vypadala že jí to i mrzí. Ale třeba druhý den ráno, vypadala v pořádku a jako by se nic nestalo.“ pokračovala jsem dál, ale na víc jsem se už nezmohla.

,, A myslíš, že je dobrý nápad jít za ní?“ zeptal se mne a já jen pokrčila rameny.

Možná by se usmířili a možná by se pak nechtěli už nikdy vidět. Teď je to prostě otázka, zda je toho schopná.

,, Vážně netuším. Buď se to zlepší a nebo to bude horší.“

,, A co si myslíš ty? Měl bych za ní dojít?“ zeptal se a podíval se na mě.

,, Zkusit to můžeš. Je to risk. Buď se usmíříte a nebo se nebudete mít rádi do konce života.“ řekla jsem.

,, Dobře. Moc ti děkuju ségra.“ řekl mi a poté mě pevně objal.

,, Není zač. Od toho tu jsem.“ objetí jsem mu oplatila a na tváři mi pohrával úsměv.

Abyste měli další kapitolku, tak to tady useknu a další kousek si nechám na další týden.
Teda pokud to příští týden vydám.

Poslední dobou to nějak nestíhám.
Snad až budou Vánoce, prázdniny tak si napíšu více kapitol a to snad bude už dobré.

Mockrát děkuji za
↓
👑👑
2,68K
↑

Vaše❤
xxxx