Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

" Pokračování 2 " °70°

V minulé kapitole:

Druhá třetina začala docela dobře. Tentokrát jsem se k puku dostávala častěji a častěji. Zřejmě už věděli jak hraju a tak mi zkoušeli dávat nahrávky. Prvně jsem vystřelila pár minut před koncem druhé třetiny. Šlo mu to těsně nad lapačku, nakonec to však golman pohotově zastihl a chytil to. Pokusila jsem se o to ještě jednou, taky se mi to nepovedlo, ale tentokrát jsem to zkusila na jeho vyrážečku.
Potom byl znovu konec druhé třetiny, zbývala již jen jedna.
Stav byl po druhé třetině jen jedna nula pro ně, my jsme to potřebovali nějak dohnat, alespoň vyrovnat.

_____________________________________

Třetí třetina nám začala. Tentokrát jsme do toho museli dát všechno, co nejvíc toho šlo. Každý chtěl vyhrát, já nebyla žádnou výjimkou a tak jsme všichni chtěli podat nejlepší výkon. Taktika střílet všechno na golmana se dařila a v polovině třetí třetiny jsme jim vstřelili gól. Stav byl tedy vyrovnaný na jedna jedna. Než jsme se však nadáli, Fiedr nám ukázal, jak jejich tým dokáže být tvrdý a přesný, vstřelil našemu gólmanovi gól v moment, kdy jsme to vůbec nečekali. No ale odpověď přišla hned pár minut před koncem třetí třetiny. Náš kapitán, u kterého stále nevím jeho jméno, vystřelil těsně nad golmanovo hlavu, puk se odrazil od horní tyčky a spadl těsně za brankovou čáru. Stav tohoto utkání byl teda dva ku dvěma.
Zbývalo nám už jen rozhodnout. Buď teď a nebo nikdy. Nebo by bylo maximálně možná prodloužení a nebo rovnou nájezdy. Nájezdy mi docela šly a tak bych měla i šanci, abych v nich uspěla.

Stále nám zbývalo poměrně dost času, ale nijak se nedařilo.  Jak u nás, tak i u nich. Golman to buď to vyrazil, nebo přiklopil dříve než tam někdo pro ten puk stihl dojet. Snažila jsem se, abych se ještě párkrát alespoň dostala k puku, no a nějak se mi to i dařilo. 
Nakonec nám skončila i třetí třetina a tak se hrálo prodloužení. Ani v prodloužení se nám nepodařilo dát žádný gól. A druhému týmu také ne. Snaha byla na obou stranách, každý kdo se dostal k puku se jej snažil vystřelit a snažit se tak získat výhru.
Už zbývalo jen jediné.

Nájezdy.

Od každého týmu měli jet tři hráči.

,, Kate?“ ozval se jeden z mých spoluhráčů.

,, Ano?“ odpověděla jsem mu i když jsem neznala jeho jméno.

,, Pojedeš jako druhá nájezd.“ oznámil mi.

,, Co? Vážně?“ řekla jsem až příliš zaskočená tím co mi oznámil.

,,Jo, tak si nech výstroj a zkus se snažit. Nejde o nic víc než se jen pokusit dostat puk do branky. A nevadí, když to nedáš, jasný?“ řekl mi a usmál se.

,, Dobře.“ řekla jsem jen.

Jako první od nás jel kapitán a pak jsem měla jet já.
Kapitán dal gól, pak jel jeden od nich a teď jsem byla na řadě já.

Rozjela jsem se ze střídačky a jela si na střed na červenou. Po písknutí jsem vzala puk, rozjela se nejdříve pomaleji a pak lehce zrychlila. Přitom jsem občas udělala kličku a když jsem byla skoro u branky naznačila jsem tělem, že pojedu doleva ale mezitím jsem změnila rychle směr a vydala se doprava. Vystřelila jsem do vingle a trefila se. Dala jsem to. Vážně jsem to dala, radovala jsem se v duchu.

Mé ruce okamžitě vystřelili nahoru a jásaly. Projela jsem okolo střídačky, se všemi si poplácala a tak. Vždycky jsem o tom snila. Viděla jsem, jak si se všemi plácali a ta radost, to napětí, ta atmosféra. Vždycky se mi to líbilo a vždycky jsem si to přála zažít.
Konečně se mi to podařilo.

Že jsem byla šťastná a cítila se nepopsatelně? Rozhodně...

Všichni mi mezitím řekli nějaká slova k tomu, jak jsem to udělala a podobně. Cítila jsem se dobře, tady bude moje místo a snad tu budu dlouho.
Smála jsem se a už znovu začala vnímat ostatní nájezdy. Jako poslední od nich jel samozřejmě Fiedr. Noo ale kdo by čekal od takového machra a frajírka jako je on, že to nedá? Nikdo.

Fiedr to nedal. On to nedal, v duchu jsem se prostě musela smát jak jen to šlo. No hned potom co to nedal se naštval a hodil hokejkou, která se mu následně i zlomila. Škoda hokejky...

Podali jsme si s nimi ruce, Fiedr odešel hned do šaten. Ani se nepozdravil a nic prostě. Ale vyhráli jsem a to bylo pro mě teď hlavní.

Po zápase jsme šli do šaten, kde jsme se převlékli a vyslechli si našeho trenéra. Ten nás pochválil za výkon, který jsme podali a hned poté jsme se mohli všichni převléct. Bylo mi blbé se převlékat, když tu bylo tolik kluků a tak jsem počkala až většina z nich bude a odejde.
Když jsem se převlékla, vzala jsem si své věci a zamířila směrem, kde se měl nacházet Fred. Cestou jsem zas potkala naštvaného Fiedra, který mi ani nestál za pohled či něco jiného. Něco zamumlal, ale nevnímala jsem ho.

,, Ten nájezd byl suprovej holka.“ řekl mi hned Fred jakmile mě uviděl.

,, Děkuju. No já nevím, kdo měl tak skvělého trenéra.“ řekla jsem lichotku na jeho osobu.

,, To já také nevím. Ale chci toho trenéra poznat, musí to být skvělej chlap.“ odpověděl mi a já se zasmála.

Po hooooodně dlouhé době jsem opět tady. Kapitolka nic moc, není prostě čas na všechno a tak musím dát přednost důležitějším věcem.

Snad se bude kapitolka alespoň trochu líbit a snad brzy vyjde další.
Vydávat budu asi nepravidelně, ale pokusím se, aby to nebyla tak dlouhá doba.

↓
7,52K💞💞💞
↑

Vaše❤
xxxx