Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

" Super no." °52°

Minulý díl:

Takhle jsme strávili celý večer a nakonec mi dala okolo půlnoci klid a já se mohla naložit do vroucí vany s bublinkami.
Zítra nikam nejdu, pomyslela jsem si, když jsem usínala.
Také že jsem nehodlala nic dělat. Užívat si jen svou postel, udělat si maximálně kafe a nebo horkou čokoládu a jídlo. Jinak zůstanu v posteli.

____________________________________

Ráno jsem se probudila celá polámaná. Nohy lehce od modřin, nedalo se ani hnout. Asi už z téhle postele, která byla až moc příjemná, nevylezu.
Nakonec jsem se přeci jen odhodlala k horké koupeli s bublinkami a tak jsem se musela chtě nechtě zvednout a jít si to napustit.

Vlezla jsem si do horké vody, ihned to upozornilo mé tělo, které se pod prvním dotykem s vodou lehce otřáslo a naskočila mi husí kůže na rukou.
Ponořila jsem se co nejvíce to šlo a snažila se nemyslet na nic. Přeci jen se mi ale sem tam mihla myšlenka na Freda a na život před tím vším.
Když tak přemýšlím nad svou minulostí, jsem raději za svou přítomnost. Je to zřejmě lepší řešit tyhle problémy, než "tamty" problémy.
Ale už je to naštěstí za mnou.

Po půl hodince ve vaně jsem si zalezla zpět do postele a ještě chvíli přemýšlela až jsem nakonec znovu usnula. Ponořila se do své mysli, svých myšlenek, do věčně trvající tmy. Probudily mě až něčí pěkně studené ruce. Komu patřily?
Nemám páru.
Byla jsem v tvrdém spánku a že na mě sahaly něčí studené ruce, bylo mi to docela jedno. Jenže člověku by to bylo jedno.. do té doby než daná osoba promluvila. Krásný hluboký a lehce chraplavý mužský hlas.

Projel mnou a já se lehce otřásla. Dotyčný se lehce pousmál nahlas a já se otočila na druhý bok. Jenže to se nesměl ten hlas znovu ocitnout v mé hlavě, přemítajíc komu patří. No do háje.

,, Dobré ráno Kate.“ řekl a usmál se, když jsem lehce pootevřela svá oční víčka. Není hezčího rána než najít u sebe v pokoji kluka, který vám pomotal hlavu. Rozespale jsem se na něj podívala a pokusila se alespoň o úsměv. Nezmohla jsem se na nic. Ani na otázku, co zde dělá. U mě v pokoji.
Kdo jej sem vůbec pustil?
Tara....

,, Když si mi asi tak nejméně tři hodiny nebrala telefon, musel jsem se ujistit...“ řekl polohlasem a sedl si na postel.

Já jsem se odsunula až ke zdi, u které byla má postel. Být tak blízko něj? Nebylo by jednodušší mě zabít ve spánku...

,, Aha. Kdo tě se pustil?“ nemohla jsem se nakonec nezeptat.

,, Tvá kamarádka. Byla doslova mimo, když mě uviděla.“ řekl, stále se usmívajíc.

Usmívej se dál a já vážně umřu.

,, Aha no. Dobře.“ řekla jsem jen a zachumlala se více do peřiny.

,, Nechceš vědět proč tu jsem? Nejsi nemocná?“ zeptal se.

,, Tak faaajn. Co tu chceš?“ zeptala jsem se jej a podívala se na něj, abych mu viděla do tváře.

,, Přišel jsem ti oznámit první zápas.“ řekl úplně v klidu.
Lehce jsem si sedla, stále zachumlaná v peřině a koukla na něj.

,, Kdy?“ zeptala jsem se.

,, Za dva týdny a pár dní.“

,, Tréninky s týmem jako nic?“ zeptala jsem se zas.

,, Ale budou. To se domluví.“ řekl mi v klidu odpovídajíc.

,, Dobře. Ještě něco?“

,, Ne asi už ne. Dneska asi proležíš celý den co?“ uchechtl se nad tím a hned potom nasadil jeden z jeho úsměvů.

,, Jo. Nic jiného už ani nechci.“ řekla jsem.

,, Dobře. Tak já půjdu. Příště chodit už nemusím ne?“ zeptal se mě.

,, Nechám na tobě, trenére.“ řekla jsem na oplátku lehce provokativně jako proti útok.

,, Trenér.. to je fajn. Tak ahoj Kate.“ řekl, věnujíc mi úsměv, zmizel mi za dveřmi mého pokoje.

,, Ahoj Frede.“ stihla jsem ještě říct, než se zabouchly dveře.

Znovu jsem si lehla do postele, ale už se mi spát moc nechtělo. Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly třináctou hodinu. Spala jsem teda okolo těch tří hodin.
Vzala jsem si mobil ze stolku, koukla na ty jeho zmeškané hovory. Pět zmeškaných hovorů od Freda. Vážně sem šel jen proto? Milé.

Otevřely se dveře a v nich stála má nejlepší kamarádka no. Tara.

,, Fred? Co ten chtěl? Tady u tebe v pokoji? Hmm?“ začala zase s výslechem. Založila si ruce na prsou a čekala na odpovědi. Ne, žádné otázky už.

,, Dokud nebudu mít na stolku kafe, nic neřeknu.“ řekla jsem rozhodně a usmála se na ní.

,, Vážně? Tak ty takhle?“ zeptala se s náznakem smíchu v hlase.

,, Jo. Nic neřeknu. Jsem unavená a potřebuji kafe na tvůj dlouhý výslech.“

,, Navíc jsem nemohoucí a tak tě potřebuji trošku využít no.“ pokračovala jsem.

,, Fajn no.“ rezignovaně si odfrkla a nakonec mi vážně přinesla horké kafe až ke mě.

Miluju.

,, Tak povídej. Kafe máš.“ řekla a posadila se na židli, kterou si sem vzala od mého stolku. Já jsem si mezitím usrkávala své kafe a byla stále v posteli.

Zde to useknu, ať mám téma pro další kapitolu.
Jsou to poslední dobou nezáživné pasáže docela.
Je to tím jak nemám moc času.
Snažím se vždycky něco napsat a není to prostě ono...

Další snad brzy❤😻

Mega moc děkuju❤
Blížíme se už k 2K😻😻😻😻

↓
👑👑
1,95K
↑

Vaše❤
xxxx