RED // 1D FanFic CZ

7) BUILDING WALLS AROUND MY HEART

Kurzívou psané části znamenají FLASHBACK (= vzpomínka na minulost, část minulosti, která se vám v daném momentě vybaví, psáno retrospektivně)

~~~~~

Chodit po městě s Harrym bylo úplně něco jiného než chodit s NÍM. Cítila jsem, že se na nás dívali lidé, ale nevadilo mi to. Když jsem šla s NÍM, bylo to, jako kdyby se nás lidé báli. Ne nás, jeho. A věděli, že on mě vlastní a jsem jeho malá oběť. Stále jsem ještě nepochopila, jak jsem ho mohla tolik milovat. Jak jsem mohla tolik zbožňovat někoho, kdo se ke mě choval jako ke zvířeti a zničil mi celý život a pohled na něj.

"Nad čím přemýšlíš?" vyrušil mě nad mým dumáním Harry. Stále jsem šli po hlavní ulici mezi spoustou lidí.

"Nějak nad ničím. Jsem už docela utahaná," řekla jsem mu a snažila se zapomenout na mé uvažovaní nad minulostí. "Mohl bys mě vzít domů?" zeptala jsme se Harryho bez jakéhokoliv vzteku v tonu hlasu a snažila se být prostě milá a slušně se zeptat. Doufala jsem, že to zabere.

"Jasně, ale ke mě domů," řekl mi a já se na něj podívala. Nebylo by to tak, že bych k němu nechtěla. Jasně, před chvílí bych upsala duši ďáblu za to, kdyby si mě vzal k sobě domů a prostě mě hodil do jeho postele a dělal se mnou nepořádek. Teď, když na to ale mělo přijít jsem si nebyla jistá. Už tak to pro mě zacházelo moc daleko a já věděla, že to je jen začátek toho, co bych potom chtěla.

Držení za ruku a procházení po městě, líbání v postranních uličkách, laškování, které mělo vypadat jako opravdové hádky... To všechno ve mě vyvolávalo pocity, které jsem nechtěla vracet a znovu je zažívat. Nemohla jsem dál pokračovat, ale Stylesovi nešlo říct ne. Ať jsem se přesvědčovala jakkoliv, vždycky jsem vše nakonec nechala na něm. Znovu jsem se stávala tou poddajnou, hloupou a naivní holkou, kterou jsem na sobě tak nesnášela.

"Nechci k tobě domů," řekla jsem a chvíli nevěřila, že mi ta slova vyšla z úst. Opravdu jsem zaprotestovala.  "Opravdu jsem unavená a chtěla bych se pořádně připravit na školu a vyspat se," řekla jsem Harrymu a on si chvíli prohlížel můj výraz. Oplácela jsem mu vážný pohled a sledovala, jak se jeho napjatý obličej plný vzteku, který si na mě byl připravený vybít, pomalu uvolňuje. Jeho rysy se po chvíli staly úplně jemnými a on se na mě díval snad i trochu ochranářským pohledem, který jsem na něm viděla poprvé. Když se na mě díval tímhle způsobem, musela jsme obdivovat to, jak krásný doopravdy je. Byl doopravdy okouzlující.

"Dobře, vezmu tě domů," řekl a potom mi jemně stiskl ruku, přitáhl si mě blíž k sobě a společně jsme zamířili zpátky k autu. V tichosti jsme došli až na parkoviště a Harry mi otevřel dveře, abych mohla nastoupit. Těsně předtím, než zavřel se na mě podíval a znovu mě zkoumal pohledem. Myslím, že chtěl něco říct, ale nakonec si to rozmyslel a dveře zavřel. Nastoupil na místo řidiče a pak nastartoval auto. Odjel z parkoviště a jel směrem k mému domu.

"Jsme tady," upozornil mě Harry, když zastavil před naším domem stejně jako minule. Dnes už jsem si ale od naší schůzky nic neslibovala. Vzala jsem za kliku od dveří a otevřela je. To jsem ale potom cítila jeho ruku na té mé, za kterou mě tahal. Otočila jsem se na něj s tázavým pohledem.

"Co?" zeptala jsem se, když se na mě jen díval

Pousmál se a potom se nahl k mému uchu. Jeho rty se téměř dotýkaly mé kůže a já cítila jeho teplý provokativní dech, jak dráždil mou citlivou kůži. "Líbilo se mi to," řekl jednoduše a jeho slova následoval jeden malý krátký polibek na kůži pod uchem, kde mi hned potom, co se odtáhl naskočila husí kůže.