RED // 1D FanFic CZ

44) Hurikán Clarissa

Úterý proběhlo v klidu, s Harrym jsme po škole jeli k němu na kolej. Sedla jsem si na postel a čekala, až si on vyřídí nějaké hovory. Trvalo to asi půl hodiny, potom se vrátil ke mě a posadil se vedle mě. Byl v lepší náladě než předtím a já byl ráda. 

"Chtěla bys něco dělat?" zeptal se a já pokrčila rameny. On se pousmál tím jeho zvraceným výrazem. Políbil mě. Silně přitiskl jeho rty na mé a já mu radostně polibek oplatila.

"Chtěla bys něco zkusit?" zeptal se a já povytáhla obočí.

"Víš, že jsem pro každou špatnost," zasmála jsem se a on znovu spojil naše rty. Jeho ruce zajely pod mé triko a on mi ho zručně svlékl. Pak si mě přitáhl k sobě a pomohl mi se na něj obkročmo posadit. Teď jsem svlékla tričko já jemu. Měl výhodu, měla jsem sukni a pod ní jen punčochy. Jeho ruka zajela k jejich lemu a lechtal mě na vnitřku mých stehen. Vzdychla jsem, když jsem cítila, jak je tvrdý.

"Co je to nového? " zeptala jsem se a on se na mě vzrušeně podíval. Chtěl odpovědět, ale ozvalo se zaklepání na dveře. Otráveně se na mě podíval.

"Běž, chvíli to vydržím," řekla jsme a pak z něj sesedla. Vstal pouze ve svých džínech, na kterých bylo vidět jeho vzrušení. Wow.

"To budou ty debilové, vždycky vyruší v tom nejlepším," zamumlala a došel ke dveřím. Otevřel a já si všimla, jak se zarazil. Nahla jsem se, abych viděla za dveře, sama jsem ztuhla překvapením. Dřív jsem se ale vzpamatovala, vyskočila z postele a přeběhla k místu, kde byly mé věci. Do hajzlu, jestli jsou tohle oni, neudělám zrovna dobrý první dojem.

H A R R Y

Zíral jsem na ně, úplně oněmělý. Nečekal jsem to. Když jsem se konečně vzpamatoval, párkrát jsem zamrkal a pak vyšel ven a přivřel dveře. 

"Co tady děláte?" zeptal jsem se překvapeně, ale úplně bez jakýchkoliv emocí. Byl jsem.. překvapený. Hodně překvapený.

"Přijely jsme tě navštívit Harry," usmála se na mě moje máma, její hlas plný pozitivní energie, kterou kolem sebe jako obvykle šířila. Trochu jsem se uvolnil.

"Fajn, ale nedaly jste vědět a já .. Mám tam někoho," ukázal jsem do pokoje a moje matka i sestra zbystřely.

"Přítelkyni?" povytáhla Gemma obočí a já se pousmál.

"Jo, přítelkyni," odpověděl jsem a věděl, že příjde výslech.

"Jakto, že si o ní nic neřekl... A vůbec, tak dlouho si nevolal," postěžovala si máma a starostlivě mi přejela rukou po rameni. Setřásl jsem ji.

"Nejdřív od vás dvou chci vysvětlit, co tady děláte? Neletěly jste přece tři hodiny jen na návětěvu," řekl jsem skrz zuby. Ne, že bych je nerad viděl, ale takhle mě překvapovat nebylo příjemné. Měl jsem plány..

"Dobře, zapomněl si snad, že máš zítra narozeniny?!" zeptala se mě moje máma a já si povzdychl.

"To snad ne, přijely jste kvůli narozeninám? Vážně, mami?! Gemmo.. Mohly jste poslat přání, stačilo by to," řekl jsem otráveně a máma se na mě usmívala. Pozitivní jako vždy. Ach jo, někdy to bylo až nepříjemné.

"Ale Harry.. Nech toho, je to velká událost," řekla mi a já přikývl.

"Fajn, jak myslíte. Dejte mi minutku," řekl jsem a na chvíli zmizel do svého pokoje. Clary byla oblečená ve své sukni a tričku. Podívala se na mě s vyděšeným výrazem a já věděl, že musela poznat, kdo za mnou přijel. Nebo to alespoň tušit. Rozmáchla rukama, ale nic neřekla, jen otevřela pusu a pak ji zase zavřela.