RED // 1D FanFic CZ

29) I don't want to think about it.

"Víš co.. Dostal si to co si chtěl. Přinutil si mě k tobě něco cítit a svěřit se ti s celým mým životem. A ty jsi to takhle zahodil. Jsi jen další idiot," řekla jsem a s tím odešla z pokoje a z toho domu, který mi přišel stejně nechutný jako všechno a všichni kdo v němi bydleli. 

Nikdy nepřiznám, že to co se stalo mě dostalo. Uvnitř jsem brečela, uvnitř jsem byla zlomená a prosila o to, aby mě už všichni nechali být a já mohla být sama. Chtěla jsem se vybrečet, popovídat si o tom s Jennifer a čekat na to, až za mnou Harry příjde a omluví se. Na to jsem ale byla moc hrdá. Život mě naučil se nevzdávat před svým nepřítelem, aby neobjevil mé slabosti. A tak jsem uvnitř brečela a zvenku jsem vypadala jako nejvíc naštvaná holka na téhle planetě a mířila jsem do nejbližší hospody v téhle čtvrti. Alespoň na chvíli zapomenout na toho hajzla a na tu bolest. 

Přísahám, že se mě všichni snaží zničit. Vypadá to tak, protože jediné co mi zbývá jsem já. Jedině na sebe se můžu spolehnout, pokud tedy nepočítám paní Harrisovou.

Udělala jsem jak jsem řekla a za chvíli jsem seděla na barové stoličce nějakého zapadlého baru plného kuřáků. Bylo tu celkem dost lidí, mladých, starých a na to, jak to tu páchlo to tu měli dost drahé. Objednala jsem si drink a pak u něj seděla s hlavou opřenou o hlavu a dívala se před sebe na nástěnné hodiny, jejichž ručička mě zajímala víc než cokoliv v téhle místnosti. Pozorovala jsem je, než mi je zastínila číšnice s několika piercingy v obličeji.

"Budeš to pít, nebo na to jen koukat-?" zeptala se mě hrubým tonem a ukázala na skleničku přede  mnou.

"To je snad můj problém, ne?" opáčila jsem stejně příjemně jako ona mě a pak povytáhla obočí.

"Jo, v pohodě," podívala se na mě překvapeným pohledem. Nejspíš nečekala takovou odpověď.  "Klídek." řekla a pak začala přede  mnou mixovat nějaký koktejl. Když to dodělala a přelila obsah mixeru do skleničky, nenápadně si mě prohlédla. Já si jí ale prohlížela také a tak se naše pohledy trapně střetly.

"Co?" zeptala jsem se a otráveně si zase opřela hlavu o ruku. Všechno lepší, než se užírat kvůli tomu co se dneska stalo.

"Proč tady vlastně sedíš sama?" zeptala se a já si povzdychla. "Ne, že by si vypadala opuštěně, ale že tu nikoho tak mladého samotného nevídám.. Blbá čtvrť a tak.." poznamenala , nejspíš abych si to špatně nevyložila.

"V pohodě," řekla jsem a na mé tváři se objevil vynucený úsměv.  "Abych byla upřímná, jsem tady úplně náhodně a zapíjím vztek z toho, že můj kluk - jestli se tomu tak dalo říkat - byl pěknej hajzl," řekla jsem a pak se na ní podívala. Měla na tváři soucitný výraz, který jsem nečekala, že by se na ní mohl objevit.

Až teď jsem si všimla, že nevypadá tak hrubě, jak se mi na začátku zdála. Její svítivě rudé vlasy jí padaly do obličeje a piercingy na ní zářily. I přesto ale vypadala pěkně a dokonce i roztomile. Podle jejího chování se ale nezdálo, že by chtěla vypadat roztomile. Vsadím se, že kdyby jí tak někdo nazval, dostal by pěknou nakládačku.

"Takže.. Jsi po rozchodu-?" zeptala se a já přikývla.

"Tak nějak." řekla jsem a vlastně jsem nevěděla, jestli se tomu dalo říkat. Teprve před dvěmi týdny jsem s Harrym začala chodit a tak mi přišlo skoro až trapné říkat, že jsme se rozešli. Ale byla to pravda a já už s ním nechtěla mít nic společného. Pořád se mi příčila ta myšlenka, že jsem mu řekla všechno co chtěl, udělala pro něj skoro všechno a pak jsem přišla na to, že to pro něj byla hra.

HRA.. Sázka.. Nechutné!

"Páni, chtěla bys o tom mluvit?" zeptala se a já zavrtěla hlavou.