RED // 1D FanFic CZ

6) Hříšná ulička

Po skončení školy jsem šla jednoduše domů. Mike se neukázal, jak sliboval a přišla mi od něj jen omluvná SMS, že musel s mámou do opravny aut. Ignorovala jsem ho, protože kvůli tomu jsem musela celý den trávit sama bez jediného doopravdového kamaráda. Niall se mě sice snažil doprovázet i po naší první hodině po zbytek dne, ale já ho tak trochu nevnímala a stále se snažila najít mezi davy Harryho. Nikde jsem ho nezahlédla. Poslední hodinu jsem se dokonce odvážila zajít před jeho skříňky a zjistit, jestli se tam jako každý den nebaví se svými kamarády, ale nebyl ani tam a jeho přátelé také ne.

A teď, zrovna když jsem šla domů, se sluchátky v uších kolem mě projelo povědomé velké černé auto a já vteřinu potom, co mě mihlo věděla, kdo to byl. Byl to Harry. Otočila jsem se a pozorovala, jak auto pomalu zpomalovalo a potom zastavilo úplně. Nakonec začal couvat a zastavil se předemnou. Sklopil okénko a já se dívala do očí Harrymu Stylesovi. Mému nepříteli, ale zároveň klukovi, kterého jsem dnes doufala spatřit.

"Chceš svést?" zeptal se mě s úsměvem na tváři a já protočila oči. Měl štěstí, že nic nejelo a že zrovna nepřekážel v dopravě.

"Proč si myslíš, že bych chtěla svést?" zeptala jsem se a on se zasmál.

"Líbí se mi, když holka vzdoruje. Nejsi jednoduchá a to mám rád," řekl jeho chraplavým hlasem a já po něm hodila přísný pohled.

"Taky to mám ráda, proto to tak dělám," řekla jsem a snažila se znít co nejvíc sebevědoměji. Za Harrym zastavilo auto a teď už doopravdy zdržoval provoz. On si toho ale nevšímal a stále stál a zíral na mě přes stažené okénko.

"Tak chceš svíst?" zeptal se mě znovu a já zavrtěla hlavou.

"Řekla jsem ti to.. Nechci," řekla jsem a on si mě přeměřil pohledem.

"Nezajímá mě, co chceš.." řekl hravým tonem hlasu, ale já přesto nevěděla, jestli to myslí vážně, nebo si jen utahuje. Všechny mé svaly byly skoro jako v křeči, nikdy jsem neměla tenhle pocit, když jsem se bavila s klukem. Vždycky jsem byla uvolněná a věděla přesně co dělám, ale tenhle.. vytáčel mě. Tím to bude.   ".. Pojedeš se mnou, nebo nechám stát auto přímo tady uprostřed silnice a půjdu tě sám vyprovodit," řekl mi a já povytáhla obočí a chvíli na něj jen tak zírala.

"Ale no tak!!" zakřičela nějaká ženská z auta za tím Harryho, kde se postupně začala vytvářet větší a větší kolona.  "Pohněte sebou," křičeli další, ale Harry tomu nevěnoval pozornost a stále se mi díval do očí a čekal, že mu skočím do auta jako nějaká coura. Tak jsem se prostě otočila a snažila se ignorovat Harryho a tak i kolonu, která se tvořila dál a dál. Lidé troubili a křičeli, ale já se rozhodla odejít.

"Špatná volba," zavolal za mnou Styles a já slyšela bouchnutí dveří a když jsem se otočila, on už mě dlouhými kroky doháněl.

"Co to děláš?" zeptala jsem se ho nechápavě, když stál už jen kousek ode mě.

"Dal jsem ti navybranou a myslel jsem to vážně," řekl mi a já se na něj trochu vyděšeně podívala.

Co se týče Harryho Stylese, nevěděla jsem, co si o něm myslet. Byl tak záhadný.  Jednu chvíli vás vyhodí z auta, druhou vás nutí nastoupit. Potom vás svléká a když jste ochotná se mu oddat, co udělá? Řekne vám, že máte smůlu. Ano, tohle byl Harry Styles tak jak ho znám  já. Nejdivnější, nejzáhadnější, ale také bohužel ta nejpřitažlivější (nemyslím jen fyzicky samozřejmě) osoba, kterou jsem kdy potkala a nejspíš to byly ty faktory, které mě nutily ho chtít poznat víc. 

"Dobře, nastoupím," řekla jsem a akorát, když jsem souhlasila z jednoho auta, které stálo v koloně vylezl nějaký chlápek a podíval se na nás výhružným pohledem.