RED // 1D FanFic CZ

34) Špatná volba

H A R R Y

Byl jsem rád, když jsme konečně vypadli z restaurace. Byl jsem frustrovaný z neustálých pohledů Clary a z toho, jaké se.xuální signály na mě pořád vysílala. Nebylo se čemu divit, v mé hlavě se stále držela vzpomínka na naše předchozí dobrodružství a na její volání mého jména do tichého lesa. Bože, už jen to pomyšlení a já měl problémy zakrýt svou ere.kci.

"Jsi zlá holka, víš to?!" řekl jsem jí, když má ruka zabloudila okolo jejího pasu. Šli jsme zpátky k mému autu a já jístále držel, mé prsty se lehce zarývaly do jejích boků a já s neubránil úsměvu. Byl jsem moc rád, že jsem teď a tady s ní a jen s ní.

"Jo, vím. Už pár lidí mi to řeklo. Ale mám pocit, že se ti to líbí.." řekla a já cítil jak mi zacukaly koutky úst.

"Možná trochu," zalhal jsem. Ta celá její dnešní hra mě neskutečně vzrušovala a já jen litoval toho, že má zlomené žebro, jinak bych ji hodil na zadní sedačku mého auta a nechal ji křičet přes celé parkoviště. 

"Nemysli na to, Harry," napomenul jsem sám sebe v duchu a pokračoval v zarývání prstů do jejích boků, má ruka nepatrně klesla. Nevěděl jsem, co dělám. Bylo to jako by mé tělo dělalo všechno za mě a ta malá bytost vedle mě, která byla tak neuvěřitelně sexy tomu ani trochu nepomáhala.

"Měl byste si hlídat ruce, Stylesi. Nemyslíte, že vaše dlaň už je příliš nízko?" její hlas byl hravý a já se pousmál. 

"Zapomněl jsem, že mám v náručí dámu," podotkl jsem a ona se na mě podívala.

"Chovejte se vhodně,prosím." řekla a pak na mě mrkla. Došli jsme k autu a já se zastavil uprostřed kroku. Díval jsem se na svého černého Range Rovera, který stál uprostřed parkoviště s rozmlácenými okénky.

"Co tohle dopr.dele je?" zařval jsem, má ruka opustila Claryin bok a já zamířil rychlými kroky k svému autu. Podíval jsem se na rozmlácené okínko a vykradenou přední zásuvku. Měl jsem tam nějaké peníze, ale naštěstí ne tolik, aby mi to nějak hrozně uškodilo. Auto bylo poškrábané a já se díval na své zničené vozidlo.

"Kdo tohle dohajzlu udělal? Nějakej bezdomovec určitě potřeboval získat peníze na pivo a nenapadlo ho nic lepšího," naštvaně jsem kopl do pneumatiky a ještě jednou se zdrceně podíval na své auto. Potom jsem se otočil na Clary, která stála o pár kroků dál.

"Klid, to se stává.. Prostě ho dáš do servisu a zaplatíš to z pojistky," měla pravdu, stává se to, ale tohle bylo poprvé, co mi někdo vykradl auto a já se nemohl smířit s tím, že se o to někdo pokusil a podařilo se mu to.

"Máš pravdu, odvezu tě domů a potom ho dám do servisu," řekl jsem a snažil se uklidnit, nechtěl jsem na Clary zanechat nějaký špatný dojem.

"Fajn, pojďme," řekla Clary a přejela mi po ruce, což mě trochu uklidnilo. Pomohl jsem jí s nastoupením do auta a také s připoutáním. Nechtěl jsem, aby se příliš namáhala. Nastartoval jsem auto a pomalu odjel. Nechtěl jsem, aby studený vítr z rozbitého okénka příliš foukal na Clary a tak jsem pokračoval v pomalé jízdě až před její dům, kde jsem zastavil a povzdychl  si.

"Doufal jsem, že bych tě potom ještě mohl někam vzít, ale myslím, že budu mít práci s tím autem, snad ti to nevadí," řekl jsem trochu zklamaně.

"Měl by sis to co nejdřív nechat zpravit, chápu to," řekla mi a usmála se na mě.

"Těším se na zítra. Uvidíme se ve škole?" zeptal jsem se a ona přikývla.

"Zítra," řekla a potom vystoupila z auta. Pozoroval jsem jí, dokud za sebou nezavřela dveře od domu a potom jsem odjel. Byl jsem stále naštvaný, ale myšlení na Clary mi pomáhalo se s tím vyrovnat. Bylo zajímavé jak dělala všechno okolo mě lepším, dokonce i mě.