RED // 1D FanFic CZ

11) I don't wanna talk about it.

H A R R Y

V sobotu ráno jsem se vzbudil brzy. V noci jsem toho moc nanaspal a neměl jsem zrovna moc nejlepší den. Trochu jsem se dal dohromady a rozhodl se, že pojedu někam na snídani, jelikož v sobotu ráno to u nás v domě plném kluků z vejšky vypadalo jako v nějakém špatném snu. Už jen dívat se na ty otrávené a unavené obličeje mě vysilovalo a tak jsem chtěl být venku co nejdřív. Nesnáším to tady, nesnáším vysokoškolský život.

Asi půl hodiny jsem se  pokoušel najít peněženku, ale nikde nebyla. Nemohlo to být možné, protože tam byly všechny mé peníze a karty a já bych jinak nic neměl. Rozhodl jsem se tedy jet podívat na místo, kde jsem ji včera vyndaval naposledy a to byl dům Andersena. Vzal jsem si klíče od auta a odešel z domu hledat mojí peněženku. 

Stále jsem byl naštvaný kvůli včerejšku a snažil se nějak vymslet, jak z toho dostanu Mika. Ale to vlastně nebyla vůbec moje věc, Mike o to tak trochu požádal kluky a já s tím neměl nic společného. Ani jsem o tom nevěděl, dokud mi to Louis neřekl. Jenže já se cítil blbě už kvůli tomu, že to byl nejlepší kamarád Clary.  Za chvíli jsem dojel k domu, který jsem si ze včerejška dobře pamatoval. Hned na zahradě jsem narazil na pár lidí, kteří se třeba jen povalovali na trávě, kde včera po té párty usli. Vešel jsem dovnitř a nevšímal si těch, kteří se pomalu probouzeli a nebo ještě měli půlnoc. Šel jsem do kuchyně, kde jsem peněženku vyndaval naposledy. Rozhédl jsem se kolem, ale nikde neležela. Vrátil jsem se do obýváku a když jsem se rozhlédl kolem, zaradoval jsem se, protože má kožená peněženka ležela v rohu místnosti vedle malé skříňky. Měl jsem radost, že jsem ji našel a chtěl jsem hned odejít.

"Stylesi?" zavolal na mě někdo a já hned jak se otočil poznal kluka, který tuhle párty pořádal. Podíval jsem se na něj, když scházel ze schodů a čekal, co mi chce říct.

"Nechal si tu tu tvojí holku," řekl mi a já se na něj nechápavě podíval.

"Včera jsem odešel asi po půl hodině. Nikoho jsem tady neměl," řekl jsem mu a on se zasmál.

"To je fuk. Ta blondýna, která se s tebou včera bavila leží v mým pokoji a jestli nevypadne, budu jí muset vykopat," řekl mi a pak se ztratil někde v chodbě domu. 

Blondýna? Tím myslel Clary? Chvíli jsem jen stál a nechápal, co by tady dělala. Potom jsem se ale rozhodl, že se půjdu podívat a vyšel schody nahoru do patra. Chvíli mi trvalo, než jsem našel dveře s Andersenovou jmenovkou, ale potom jsem se tam konečně dostal. Otevřel jsem pomalu dveře a nahlédl dovnitř. Nevím už, jaký to byl pocit, když jsem viděl Clary ležet na posteli, ale dobrý pocit to rozhodně nebyl.

"Pane Bože," vešel jsem a zavřel za sebou dveře. Chvíli jsem se na ní díval, jak tam leží, ani se nepohnula. Potom jsem se konečně odhodlal a přišel blíž. Byla přikryta dekou a já kousek odtáhl. Podle toho, co jsem viděl byla nahá a to byl bod, kdy přišel zlom v mých pocitech. Co se tady sakra stalo?

"Clary," potřásl jsem jejím ramenem a ona se přetočila se zamumláním. Pokačoval jsem a volal její jméno, aby se probudila. Za chvíli končně zamžourala očima a podívala se na mě. Nejspíš nechápala co tu dělám a já se díval na její zmatený obličej.

"Harry..?" zeptala se unaveným tonem a potom se chtěla posadit.

"Počkej. Nemáš oblečení, něco ti přinesu," řekl jsem a potom se rozhlédl po pokoji, abych našel nějaké její oblečení. Nic jsem nenašel a tak jsem šel do Andersenovy skříně a našel dlouhé triko a nějaké šortky, které jsem jí podal a ona mi poděkovala.

"Mohl by ses otočit?" zeptala se a já přikývl a pak se otočil, aby se mohla převléknout do čistého oblečení. Když byla převlečená, dovolila mi otočit se zpátky. Potom si sedla na postel a držela hlavu v rukou.