RED // 1D FanFic CZ

41) "Jsi v pohodě, kotě?"

V neděli ráno jsem se vzbudila sama. Harry odešel večer a domluvili jsme se, že mě vyzvedne kolem deváté a půjdeme na brunch. Budík jsem měla nařízený na osmou, abych se stihla připravit a probrat. Když jsem se podívala na mobil, uvědomila jsem si, že už zbývá jen deset dní do hor, na které jedu s Harrym. (Jupí!) A také jen tři týdny do Vánoc. Byla jsem nadšená, ale uvědomila jsem si, jak těžké bude sehnat Harrymu dárek a trochu jsem začala být nervozní. Radši jsem si šla dát sprchu. Umyla jsem si hlavy a tělo namastila koupelovým olejem, oholila jsem se, pečlivě a pak jsem vylezla a zabalila se do županu. Chvíli jsem na sebe zírala do zrcadla a vstřebávala ten pohled. Dlouho jsem si na sebe neudělala čas, potřebovala bych se pořádně upravit, ale to teď není důležité. 

Vysušila jsem si vlasy a nechala je volně doschnout, zatímco jsem si čistila zuby a nanášela make- up. Vzala jsem si na sebe můj oblíbený svetřík a bílé džíny. Venku už přes noc napadla první pokrývka sněhu a já věděla, že se musím připravit na pořádnou zimu. Ještě jsem měla pár minut čas a tak jsem zkusila napsat Mikovi krátkou SMS. Slíbil, že se ozve, ale nic jsem od něj zatím neslyšela. Chtěla jsem s ním mluvit, chyběl mi. Naťukala jsem do telefonu SMSku a pak dala mobil do kabelky společně s peněženkou a ostatními věcmi a odešla.

"Dobré ráno, Clary," přivítal mě Harry hned jak jsem hupsla do jeho auta. Vonělo to tu jako on a sprchový gel, který používal. Slušelo mu to, ale nevíc se mi na něm líbil jeho široký úsměv.

"Ahoj," pozdravila jsem ho a opětovala mu úsměv. Připoutala jsem se.

"Clary... neměla bys ještě nosit tu ortézu?" podíval se na mě starostlivě a já pokrčila rameny.

"Možná, ale ono to zase tak hrozně nebolí. Myslím, že to přežiju,"  odpověděla jsem a jeho starostlivý obličej se měnil v trochu uvolněný.

"Fajn, tak zítra si jí vezmeš a dneska to nějak zvládneš," řekl mi a já přikývla. Nechtěla jsem se s ním  teď hádat.

"Jedeme na ten brunch?" zeptala jsem se a změnila téma.

"Jistě a pak příjde překvapení číslo jedna," řekl mi a já se na něj vzrušeně podívala.

"Styles mě chce znovu překvapovat?" podivila jsem se.

"Jsem plný překvapení, Clarisso. A dneska jich nebude málo," usmál se a pak odjel od našeho domu někam do neznáma.

*

Dojeli jsme do města a Harry zaparkoval v úzké uličce. Vystoupili jsme a jeho ruka okamžitě našla tu mou. Společně jsme šli tou uličkou až na konec, kde jsme se ocitli na hlavní třídě našeho města. Většinou tu bylo plno, ale v neděli ráno tu moc lidí nebylo. Šli jsme kousek, oba dva jsme byli tiší a bylo to zvláštní. Cítila jsem se ale příjemně.

"Tak a jsme tady," oznámil Harry, když se najednou zastavil a já zůstala stát vedle něj. Otevřel mi dveře do malé kavárny, která byla vybavená věcmi z 60. let. Bylo to krásné, zůstala jsem koukat s otevřenou pusou, když jsem přejížděla pohledem po místnosti. Na stěnách byly velké černo-bílé fotky města, jak vypadalo předtím. Stoly a židle byly skromné a všechno dolaďovala klasická hudba, která se ozývala z neviditelných reproduktorů.

"To je krásný," vydechla jsem a Harry se usmál.

"Sedneme si tady," ukázal na stolek v rohu místnosti a já přikývla. Posadili jsme se a zanedlouho k nám přišla číšnice.

"Co si budete přát?" zeptala se příjemným hlasem, oblečená do dobového oblečení.

"Dali bysme si dvakrát to menu, které podáváte na brunch," řekl Harry a objednal i za mě.