RED // 1D FanFic CZ

26) Jeho vůně

C L A R Y

Harry odešel asi za další hodinu. Celou neděli jsem potom proležela zasněně na posteli a přemýšlela. Přemýšlela jsem o Harrym, o tom co mi tady dnes řekl a o mých pocitech k němu, které byly čím dál tím silnější. Vím, že nebude trvat dlouho a připoutám se k němu úplně a potom nebude cesty zpět. Ale já už žádnou cestu zpět nechtěla. Tentokrát jsem v to věřila.

Neděle pro mě byl den, kdy jsem konečně začala věřit tomu, že by to mohlo jít. Konečně jsem se poddala Harrymu a on mě přesvědčil o tom, že mu můžu důvěřovat. Nevím čím to bylo, možná tím, jak o sobě mluvil, nebo jak se mě dotýkal, ale něco se po dnešku změnilo. Cítila jsem s Harrym bezpečí, cítila jsme se milovaná a spokojená. Stejně tak jsem ale věděla, že mu můžu věřit a mohu se na něj spolehnout. Těšila jsem se na další dny s ním, dokonce to byla snad první neděle, co jsem se těšila do školy. Ne, ale na výuku. Těšila jsem se na Harryho. Až uvidím jeho vysokou postavu, naše pohledy se střetnou a když k sobě dojdeme, políbí mě, proplete mé prsty s jeho a půjdeme školou. Společně... A já nebudu cítit žádné výčitky z toho, že tohle dělám. Paní Harrisová měla pravdu, stálo to za to všechno úsilí. Stálo to za všechny ty potíže a slzy, protože Harry byl to, co mě teď dělalo neskutečně šťastnou.

V neděli jsem usla brzo, celá omámená Harryho vůní, která se stále držela mezi mými peřinami a na mém povlečení. Přitiskla jsem si cíp peřiny k obličeji a při vůni, která tu po Harrym zůstala jsem usnula s úsměvem na tváři.

~~~

Ráno jsem vstala z postele se zvukem budíku. Dala jsem si sprchu, nalíčila se a oblékla se. Venku se ochlazovalo a já tedy vytáhla jeany a svetr. Bylo klasické podzimní ráno, takže do mého pokoje sice svítilo slunce, ale venku už bylo jen dest stupňů. Sbalila jsem si věci do kabelky a seběhla dolů po schodech a v kuchyni se potkala s Jennifer. Bylo to poprvé, co jsem se s ní viděla od té doby, co včera Harry odešel a já věděla, že teď příjde její chvíle pro otázky.

"Takže.. včera.." už začla ,ale já ji rychle zastavila.

"Neptej se. Možná, že ti to někdy řeknu, ale  teď rozhodně nemám svěřovací náladu," zastavila jsem jí a sbalila si do tašky svačinu, kterou mi přichystala.  

"Fajn," řekla Jennifer a já jí věnovala jeden vděčný úsměv.

"A teď, pokud mě omluvíte, půjdu do školy. Uvidíme se večer," řekla jsem a ještě mávla na Vee, která seděla na židličce u stolu a jen mě pozorovala. Potom jsem odešla z domu, nasadila si sluchátka a zamířila rychlým krokem do školy. Opravdu už jsem se nemohla dočkat.

Čím blíž jsem byla, tím má nervozita stoupala, co když se zase Harry bude chovat, jako kdyby se nic nestalo, co když se zase vrátíme k začátku a já přestanu být tak přesvědčená o tom, že tohle je správné. Když jsem ale přišla ke škole, rozhlédla jsem se po pozemku, kde bylo téměř prázdno, díky dnešnímu chladnému počasí. Jen na jedné lavičce se krčil v teplém svetru Harry. Zastavila jsem se, vyndala si sluchátka z uší a chvíli se jen usmívala a pozorovala ho. Za chvíli ale vzhlédl a podíval se mým směrem. Naše pohledy se doopravdy setkaly, přesně tak, jak jsem si to plánovala. Harry se zvedl a já rychlým krokem přecházela trávník, abych se co nerychleji dostala k němu. Když jsme se setkali v půlce cesty, zastavila jsem se a Harry udělal krok blíž a stál skoro přitisknutý k mému tělu. Zvedl ruku a odhrnul mi z obličeje pramen vlasů, který mi tam spadl. Potom se ke mě naklonil a jeho měkké rty se dotkly nejdříve mé tváře a až potom se spojily s mýmí rty. Harryho ruka našla tu mou, zatímco mě jemně líbal. Když se odtáhl, najednou jsem ucítila studený vzduch, který mi přišel nepříjemný.