RED // 1D FanFic CZ

46) 'Jdi za tím co miluješ'

H A R R Y

Dny ubíhaly, ve škole se toho moc nezměnilo až na to, že tu stále chyběla Clary. Byl čtvrtek a já od úterý obdržel mnoho gratulací, protože většina lidí už věděla o tom, že jsem vyhrál tu soutěž. Gratulovali mi, ale já o to nestál, nestál jsem o nic, když jsem byl bez ní. Matka s Gemmou pochopily co se stalo. Včera byla oslava, ale já to nevydržel a poprosil je, aby mi daly volno. Chtěly se tu zdržet do pátku a myslím, že si prohlížejí město. V sobotu jsme měli s Clary odjíždět na ty hory, ale to nejspíš také padlo potom co se stalo. Litoval jsem toho, ale nemohl jsem se rozhodnout jinak. Dělal jsem to pro Gemmu. Pro to, abych ji pomstil. Bloumal jsem chodbami školy, při hodinách čekal na to, až mi zavibruje telefon a třeba mi od ní příjde zpráva, ale to se nestalo. Neměl jsem nikoho a začínal si uvědomovat co je opravdu důležité. 

Po škole jsem zamřil do kavárny, kam jsem vzal Clary. Znovu jsem obdivoval to zastaralé vybavení. Chvíli jsem poseděl a  objednal si. Potom jsem se odhodlala vzít telefon a poprvé za ty tři dny zkusit zavolat Clary. Do teď jsem nevěděl, co bych řekl, ale potřeboval jsem jí něco říct, aspoň pár slov.

"Halo?" ozval se její hlas. Zněla unaveně a já si povzdychl.  "Kdo volá?" zeptala se a já se zamračil. Copak neměla moje číslo.

"Harry," řekl jsem nejistě a na druhé straně bylo ticho.

"Vymazala jsem si tvoje číslo," řekla mi bez jakýchkoliv emocí. Au.

"Aha.. Potřebuju s tebou mluvit, musíš něco pochopit," řekl jsem, zase pár vteřin ticha. Přemýšlel jsem nad tím, jestli pro ní bylo tak těžké se mnou mluvit jako pro mě.

"Já nechci mluvit, víš. Balím si na hory," řekla, ale podle mě se jen chtěla vyvarovat hovoru se mnou.

"Chvíli, minutu," poprosil jsem.

"Minuta je tvoje a pak už tě nechci nikdy slyšet," její slova bolela, ale já věděl, že přesně to si zasloužím. Přesně tak to bolelo jí.

"Dobře," nechtěl jsem souhlasit, ale s tím už asi nic neudělám. Bylo to mé rozhodnutí.  "Chtěl jsem ti říct, že tohle má důvod. Je to dávno, ale má sestra a můj otec měli.. problémy. On jí ubližoval a pak nás jen tak nechal bez peněz, s dluhy a vším jeho svinstvem. Musím se mu pomstím a tohle mi pomůže." nadechl jsem se zhluboka.  "Tohle je moje příležitost jak mu to vrátit. Měl bych při tom příležitost se s ním vypořádat. Po právu." dodal jsem a zase následovalo to ticho a já si uvědomil, že má minuta běží. "Chtěl jsem ti říct, že bych tě rád viděl a že na tebe pořád myslím -"

"Minuta vypršela.. Měj se hezky a užij si to, cokoliv budeš v životě dělat. Přeju ti hodně štěstí," řekla suše.

"Miluju tě," zašeptal jsem, ale mobil už byl hluchý a ona zavěsila dřív, než jsem ta slova vyslovil. S povzdychnutím jsem položil telefon před sebe a díval se na hrnek kávy, který mi mezitím, co jsem volal přinesla číšnice. Palačinka s čokoládou vypadala také lákavě, ale najednou mě zase přešla všechna chuť. Proč zněla tak, jako kdybych pro ní nic neznamenal? Proč se tak chovala?

Jenže já odpověď znal - protože jsem jí ublížil. Měla právo se tak chovat, ale já si to nepřipouštěl. Pořád jsem si plně neuvědomil, že je konec. Pořád to bolelo nad tím přemýšlet. Navíc mi řekla, že mě už nikdy nechce slyšet. Myslela to vážně?

Jasně, že jo, ublížil jsem jí.

Znovu jsem vzal do ruky telefon a teď vytočil číslo mé sestry. Myslím, že bych si měl promluvit s ní, vždycky tady pro mě byla, vždycky věděla, co je pro mě nejlepší. A já ji chtěl teď vidět, ujistit se, že stojí při mě, nebo možná vyslechnout její radu. Ani nevím..