RED // 1D FanFic CZ

38) Cizí ruce

C L A R Y 

Čtvrtek. Po škole mi Harry řekl, že si musí něco zařídit. Byl to první den od té doby, co jsme se usmířili, kdy jsme byli jeden bez druhého skoro celý den. Nevěděla jsem najednou co dělat, bylo to skoro jako kdyby mi usekli jednu ruku a řekli, ať si dělám co chci. Harry tu pro mě byl vždycky, když jsem něco potřebovala a teď jsem byla sama. Neměla jsem chuť nic dělat a tak jsem skončila u sebe v pokoji s filmem a horkou čokoládou v posteli. 

H A R R Y

"Držte hubu, musím dělat projekt do školy a vy tady řvete jako kreténi!" vyběhl jsem z pokoje, protože už jsme na to neměl nervy. Termín k poslání další části projektu, který byl určený pro studenty práv se blížil a já neměl nic hotovo. Dnes ve 24:00 byla nejzazší lhůta a já teď začínal s psaní odstavců o tom, jak bych si představoval svou stáž u právníka. 

"Šprte," ozval se jeden z mých spolubydlících. Měli ale štěstí, že stichli a já se mohl konečně soustředit na svou práci. Bylo to pro mě důležité a všechno mě hnalo k tomu, abych vyhrál. Vím, že nikdy takovou příležiotost už znovu dostat nemusím a já ji chtěl využít.

Vzal jsem si svůj notebook na klín a začal zuřivě, ale odhodlaně psát na klávesnici mou představu o stáži u právníka. 

'Myslím si, že je tu spousta lidí, kteří si zaslouží tuhle soutěž zvítězit, spousta se jich o to bude snažit, spousta jich téměř uspěje.. Ale nakonec tu zůstane jenom jeden člověk ve Státech, který uspěje úplně a bude se moct radovat z toho,  že je ten vyvolený. A proč bych to měl být zrovna já? Proč ne on, nebo ona, ale já?! Jednoduchá otázka.. '

Prakticky šlo jenom o to, předvést své seběvědomí a umět se pochlubit všemi svými schopnostmi. Podceňování nepomáhá. To, že se budete litovat nikoho nepřinutí k tomu, aby vás litoval také a nabídl vám tu stáž. Hledají cílevědomého a odhodlaného člověka a to musíte podat ve své práci. A já to přesně tak udělal. Při každém začátku nového odstavce jsem si párkrát lokl silného kafe, které jsem si připravil a s kofeinem v těle jsem odhodlaně pokračoval. 

C L A R Y

Páteční vstávání bylo překvapivě jednoduché. Probudila jsem se pár minut před budíkem a tak jsem měla ještě čas se pořádně upravit. Vzala jsem si už zimní budnu, jelikož venku to vypadalo, že bude každou chvílí sněžit. Do tašky jsem hodila notebook a pak zdrhla ven z domu dřív, než jsem stihla promluvit s kýmkoliv jediné slovo. Možná měl Harry pravdu s tím, že jsem se jim vyhýbala. Možná by pro mě opravdu i bylo dobré se s nimi sblížit, ale já to tak nevnímala. Nechtěla jsem v životě další lidi, ke kterým bych si vytvořila nějaké pouto, které bych potom mohla tak jednoduše porušit, nebo by mě oni mohli zranit tak lehce jako máma. Nepotřebovala jsem je, Harry se snažil, ale jediný, koho jsem opravdu potřebovala byl on. On a jeho láska ke mě.

Šla jsem pěšky a byla mi zima. Když jsem přišla ke škole, měla jsem úplně promrzlé prsty a stoupala mi pára od úst. Rozhodla jsem se dnes na Harryho počkat ve vnitř. Přešlapovala jsem z nohy na nohu, jak ubíhaly minuty a desítky minut a on nepřicházel. Kontrolovala jsem telefon, ale pořád nic. Nakonec jsem se pět minut před začátkem vyučování rozhodla jít do třídy a nechat to být. Zkoušela jsem psát zprávu, ale nedostala se mi žádná odpoveď. Nejspíš zaspal.

Ve třídě jsem potkala Nialla a přisedla si k němu. Bylo to dlouho, co jsem ho neviděla. Ve středu ani čtvrtek nebyl ve škole, prý na něčem pracoval a já netušila na čem. Pozdravila jsem ho a on se unaveně zvedl z lavice.