RED // 1D FanFic CZ

5) Někdy ti prostě neco proklouzne těsně pod rukama

"Máš zpoždění," oznámil mi Styles, hned jak jsem k němu přišla.

"Nikdy nemám zpoždění, " upozornila jsem ho a on se pousmál.

"Můžeme?" zeptal se a pak se na mě podíval. Přikývla jsem a on mi podržel dveře. Vešli jsme do čajovny a Harry nám zařídil stůl a objednal nějaký speciální bylinkový čaj, který podle něj byl úplně skvělý. 

"Takže.. Proč jsme se sešli?" zeptala jsem se Stylese a nalila si čaj z malé konvičky, kterou mi přinesla číšnice.

"Chtěla sis promluvit, pamatuješ?!" řekl a já se na něj podívala a povytáhla obočí.

"Já? To ty. " nechala jsem toho, když jsem viděla, jak se tváří. "Tak dobře.. Kde jsi vzal mé číslo?" zeptala jsem se nakonec a on se na mě podíval s úsměvem na tváři.

"Je to jednoduché, když máš známé," řekl a já se zhluboka nadechla, abych zabránila nadávkám, které jsem tolik chtěla říct. Nebyla jsem zvyklá na takové zacházání a zvykat jsem si nechtěla.

"Fajn. Dneska jsi říkal, že máme společné zájmy ,tak co tady tedy děláme? Neměli bysme být trochu na jiném místě?" zeptala jsem se zmateně. Většinou si se mnou kluci domlouvali hotely, nebo mi napsali adresu jejich domu. Ale nikdy v čajovně.

"Věř mi." řekl jen Harry a já přikývla. Upila jsem si trochu čaje, který doopravdy chutnal celkem dobře. Ale nahlas jsem to neřekla.

"Mohl bys mi prosím připomenout, co všechno jsem ti řekla, když jsem byla na té párty. Pamatuju si jen začátek," zeptala jsem se a on se pousmál. Jeho úsměv mě nutil přemýšlet nad neslušnými věcmi. Sakra.

"Spoustu věcí. Například jsem se dozvěděl, že už jich od začátku školního roku bylo šestnáct..." řekla a já si zakryla rukou obličej. To jsem mu opravdu řekla?

"Pane Bože. Už mi radši nic nepřipomínej," řekla jsem se smíchem a on se ke mě připojil a začal se také smát.

"Pokud nechceš, neřeknu ti to," řekl mi a já se spokojeně usmála. Bylo celkem příjemné tu s ním sedět v čajovně, ale pro mě trochu neobvyklé. Tohle jsem nedělala a vlastně to bylo poprvé po dost dlouhé době, co jsem měla schůzku s někým jiným než byl Mike.

"A co ty, Stylesi? Nějaká slečna šťastná, která se může těšit tvé pozornosti?" zeptala jsem se a trochu ho popichovala.

"Zatím ne, ale snažím se," řekl a já pochopila, co naznačil. Zasmála jsem se, ale nenašla jsme žádná slova, která bych mu mohla říct. Najednou jsem nevěděla jak a co.

Nastala ta trapná chvíle, kdy ani jeden z nás nic neříkal. Dolila jsem si čaj do hrnečku a dopila ho. Harry mě pozoroval a když po mě zbyla prázdná konvice a hrníček, podíval se na mě a usmál se. Na jeho tvářích se objevily ďolíčky a já na něj zírala, i když jsem nechtěla.

"Asi bysme měli zaplatit," řekla jsem mu a cítila, jak jsem plná adrenalinu už jen při pohledu na něj. Jeho plné rty a velké ruce, dlouhé prsty... Byla jsem fascinovaná jím a nikdy jsem se tak necítila. Co to se mnou dělal?

"Souhlasím," řekl a jeho jazyk přejel po jeho rtech a potom se otočil a mávl na čínici. Pozorovala jsem jeho hrudník,  který odkrývala do půlky rozeplá košile a odtrhla pohled, až když se otočil.

Harry zaplatil a pak jsme společně odešli ven z čajovny. Šla jsem za Harrym a společně jsme došli až k jeho autu. 

"Hodím tě domů," řekl mi a já se na něj podívala zmateným pohledem.