RED // 1D FanFic CZ

28) Nasaď masku a buď silná.

H A R R Y

Vážený Pane Stylesi,
váš projekt byl odeslán do soutěže. Prosím vyčkejte do termínu vyhlášení postupujících.

Znovu a znovu jsem si pročítal odpověď, která mi přišla na odeslaný projekt. Byl jsem vybrán do téhle soutěže a znamenalo to pro mě hodně. Jenže s tím, jak se přede mnou teď všechno sra.lo jsem si nebyl vůbec jistý. Včerejší večer a to divadlo s Clary.. Měl jsem toho do teď plnou hlavu a pokoušel se na to nemyslet. Nechápal jsem, co do ní vjelo, co to mělo znamenat a nebo proč to udělala. Nic z toho mi nedávalo smysl.

Zaklapl jsem počítač. Koukal jsem na ten samý e-mail už půl hodiny a pořád odmítal to čekání, které se s tím spojovalo. Na projektu jsem pracoval dost tvrdě a doufal jsem, že mi tohle vyjde. Byl by to další krok v před v mém životě a já měl pocit, že ho teď potřebuju. 

Byl pomalu čas na oběd a já se rozhodl, že po včerejšku v tomhle domě nemůžu strávit už víc času. Vzal jsem si klíče od auta a co nejrychleji odešel z domu. Nevyhnul jsem se pohledu kluků, kteří seděli v obýváku. Dnes tu byl dokonce i Zayn, ale naštěstí si ušetřil jedovaté poznámky. Nasedl jsem do auta a odjel na oběd do mé oblíbené restaurace. Dneska budu muset obědvat sám.

C L A R Y

Vzbudila jsem se chvíli po poledni. Včera jsem nemohla usnout. Pořád jsem se převalovala  a vyháněla myšlenky na ten příšerný večer. Znovu jsem se cítila bezmocně a zbytečně. Nemohla jsem dělat nic jiného, než se poddat Adrienovi a dělat to co mi říká. Byl krutý, ale byla jsem přesvědčená, že tohle není jen tak. Rozhodně to byla pomsta, ne jen věc pro jeho pobavení.

Oblékla jsem si tepláky, dnes pro jistotu nikam vycházet nebudu. Na sebe jsem si také vzala šedou mikinu a do vlasů si zapletla šátek, aby mi je držel pryč z obličeje. Vrátila jsem se do postele, když jsem uslyšela zvláštní zvuky. Nevěděla jsem, odkud se ozývají, ale po chvíli jsem postřehla, že někdo hází kamínky na mé okno. Vstala jsem z postele a odkryla záclonku. K mému překvapení stál pod mým domem Mike. Chvíli jsem se na něj jen dívala, než hodil do okna další kámen a unaveně na mě mávl.

"Pane Bože.." vydechla jsem překvapením a pak vyběhla z pokoje tak rychle, jak jsem to jen uměla. Rozrazila jsem vchodové dveře a pak vyběhla na zahradu kde Mike stál. Zastavila jsem se pár kroků od něj a prohlédla si ho. Byl úplně bledý v obličeji, jeho oči se leskly a byly úplně zarudlé. Ničilo mě se na něj dívat, ale i přesto jsem si ho musela pořád prohlížet. Potom jsem udělala pár rychlých kroků k němu a objala ho. Pevně jsem ho přitiskla k tělu a nasála jeho vůni. Pořád to byl můj Mike i přesto, co se stalo.

"Miku.. Myslela jsem, že už tě neuvidím," řekla jsem popravdě a rozmrkala slzy, které se mi vytvořily v očích. Potom jsem se od Mika odtáhla.

"Já.. Přišel jsem se definitivně rozloučit," řekl vážně a já se na něj dívala. Byla jsem úplně němá.  "Máma se dneska ráno zabila." řekl mi a já už se ani nestačila rozmrkat ty slzy, které se mi tvořily v očích víc a víc.

"Jakto?" zeptala jsem se se vzlykem v hlase a on zavrtěl hlavou a setřel si slzy z tváří.

"Poslední měsíc trpěla depresemi a šla do léčebny, ale ráno volali, že jí našli oběšenou ve svém pokoji. Byla nemocná. A já teď musím do Anglie k mým prarodičům. Večer odlétám," řekl mi a já na něj chvíli koukala. Nevěděla jsem co říct, co udělat  a tak jsem ho k sobě znovu přitiskla. Bylo to jediné, co mluvilo za mé city a myšlenky. Bylo mi ho líto, ale cením si toho, že přišel - po tom všem a všechno mi řekl.