RED // 1D FanFic CZ

47) Vzpomínky

V nic nedělání jsem pokračovala až do soboty, kdy jsem se opravdu musela zvednout a vzít si kufry. Naložili jsme všechno do auta a že těch věcí bylo opravdu hodně. Všechny ty lyže a kufry jely taxíkem před námi a my tím druhým. Nasadila jsem si sluchátka, abych nemusela poslouchat ostatní. To opravdu pomáhalo, jako jediná věc mě hudba uklidňovala. 

Přemýšlela jsem, přemýšlela jsem celou cestu na letiště, na něm a potom i v letalde. Celých deset hodin letu jsem probírala tu samou otázku v hlavě. Budu se někdy schopná vzdát toho pouta, které k Harrymu cítím? 

Odpověď mi v tuhle chvíli přišla jednoznačná.

Ne.

Nejsem schopná na něj přestat myslet, nebo zapomenout na to, jak jeho rty chutnaly na mých, jak teplé a přívětivé bylo jeho obejtí, nebo na jeho úsměv, který rozzářil celý můj den. Nikdy se mi ten obraz nevymaže z hlavy a já ačkoliv jsem na něj byla naštvaná a nechtěla s ním mluvit, nedokázala jsem na něj přestat myslet.

"Dáte si vodu?" zeptala se mě letuška a já zavrtěla hlavou.

"Něco.. alkoholického," řekla jsem a ona povytáhla obočí.

"Šampaňské? Gin?" zeptala se a já přemýšlela nad mou volbou.

"Gin prosím," odpověděla jsem nakonec a ona mi do malé sklenky nalila trochu tekutiny s ledem. Podala mi jí a já jí poděkovala. První třída byla přívětivá a klidná. Díky bože za ní.

"Proč piješ?" zeptala se Jennifer, která seděla naproti mě.

"Nevím, třeba mi to pomůže si nějak uvědomit co vlastně teď chci.." 

"A proč si myslíš, že alkohol pomůže?"

"Nevím, zkouším to,"

"Fajn," řekla a pak sklopila hlavu k časopisu, který držela před sebou. Protočila jsem oči a vypila veškerou tekutinu, která byla ve sklence a tu pak odložila na stolek vedle. Znovu jsem si vrátila sluchátka do uší a poslouchala. Oh, John Mayer, jak citlivé jeho písničky byly, jako kdyby mě chápal, jako kdyby prožíval situaci se mnou. A já si v tu chvíli přála, aby nějaký John Mayer zpíval i mě, jenom mě.

Zavřela jsem oči a usnula. Když jsem se probrala, akorát hlásili přistání. Při pohledu z okénka jsem viděla pouze světly osvícenou Paříž a letiště, na kterém jsme teď přistávali. Cítila jsem se unaveně a věděla, že z časového posunu se jen tak nevzpamatuju. Vykodrcali jsme se z letdla a já následovala Jennifer s Vee a Josephem pro naše zavazadla. Odtud se o to postarali a já se jen snažila neusnout za chůze. 

Nějakých způsobem jsem se dostala do autobusu a seděla schoulená na sedačce. Cítila jsem se hrozně, unavená a plná všech myšlenek. Zdálo se, že čím déle od mého rozchodu s Harrym to bylo, tím více věcí mě zatěžovalo a já měla pocit, že tohle nezvládnu. Autobus se rozjel a já se dívala z okénka, tváří přitisknutá na chladivé sklo. Pocítila jsem ten pocit úzkosti, chyběl mi. Chtěla bych, aby tu byl se mnou a ne sedět sama na dvousedačce a choulit se ke sklu. Mé tváře omývaly horké slzy  a já se snažila zadržet všechny ty vzlyky. Nakonec jsem usnula, nejspíš vyčerpáním.

Jennifer mě budila a já se tentokrát probrala o něco lépe naladěná. Byla pořád noc, ale my byli v lyžařském středisku. Před námi byla horská chata Paradise a její nápis byl osvětlený modrým výrazným světlem. Vystoupili jsme z autobusu a vzali si své věci. Dovezla jsem svůj kufr do hotelu a čekala, než dostanu klíče od apartmánu, který jsem měla pro sebe. Trvalo to asi půl hodiny, než se všechno vyřešilo a já se konečně dostala do postele v opuštěném a chladném apartmánu. Usula jsem hned, jak jsem se přikryla a zapomněla na všechno.