RED // 1D FanFic CZ

48) In Love

C L A R Y

"Co bys chtěla dělat? Máme tu spoustu aktivit. Boby, můžeš jít do ledového muzea, nechat si uplést eskymáckou  čepici.." nabídl mi ten kluk a já se zamyslela.

"Ráda bych šla do toho muzea.."

"Fajn. A ještě jsem se ti nepředstavil. Jsem Mike,"

"Ou," Mike? Jaká náhoda.

"Co?" 

"Můj nejlepší kamarád se jmenoval Mike," řekla jsem a trochu se smutkem vzpomínala na Mika.  "Jsem Clary," představila jsem se také.

"Rád tě poznávám, Clary," potřásli jsme si rukou.  "A vlastně se jmenuji Michel, je to francouzsky. Ale moje matka je angličanka, takže jsem většinou MIke," vysvětlil mi a já přikývla.

"Říkala jsem si, že tvoje angličtina je dobrá," pochválila jsem ho a on se pousmál.

"Díky, pracuji na ní," řekl a pak zamířil ke vchodu do muzea. Bylo to tu celkem malé, trochu to vypadalo jako mrazák. Přemýšlela jsem nad tím, jestli je to opravdu postavené ze sněhu, nebo to jen tak vypadá, ale zima tu byla dost veliká.

"Tady.. To je socha, která tu byla jako první. A za celých patnáct let, co tu stojí ještě neroztála," řekl a ukázal na sochu mamuta, která stála na stojanu přede mnou. Mohla mít tak půl metru, víc ne. Ale led byl pečlivě opracovaný.

"Ani v létě?" zeptala jsem se překvapeně a on zavrtěl hlavou.

"I v létě jsou tu teploty kolem minus deseti. Tady nikdy není teplo. V létě se tu udržuje sníh. Nazapomeň, že jsi ve třech tisících metrech nad mořem. I v létě se tu lyžuje," připomenul mi a já na něj chvíli udiveně zírala. Zima celý rok? Jak to mohli vydržet?!

"A ty tu bydlíš?" zeptala jsem se zvědavě.

"Jo, táta vlastní chatu, která je tady poblíž. Je to jeho živobytí. Máme ale letní byt v Paříži. Studoval jsem tam a tenhle rok jsem tady konečně mohl začít pracovat. Jinak jsem bydlel tam," řekl a já povytáhla obočí.

"Takže ty si žil sám v Paříži, zatímco rodiče tu pracovali," přikývl.

"Není to složité. Byl jsem zvyklý a aspoň jsem měl čas pro sebe a učení,"

"A co si studoval?"

"Architekturu. Můj otec chtěl, abych navrhl další horskou chatu, kterou bych potom mohl vlastnit já. Ale nejdřív se v tom musím naučit chodit," vysvětlil mi a já nad ním žasla.

"Ty jsi tak.. Soběstačný a víš, co chceš," podivila jsem se nahlas a on se na mě zakřenil.

"To je hlavní, jít za tím co chceš." podotkl a pak si mě přeměřil pohledem. "A co ty? Američanka. Jaké to tam je? Za tím velkým oceánem..."

"Když jsem tady, příjde mi to tam jako nuda. Všichni se snaží být středem pozornosti a starají se víc o ostatní než o sebe. Myslím, že kdyby se v Americe všichni chovali jako ty, Miku, byl by to ráj," řekla jsem a zasmála se, on se ke mě přidal.

"Z jakého města pocházíš?" zeptal se a zdálo se, že ho to zajímá.

"Phoenix." odpověděla jsem.  "Nechtěl by sis jít sednout na kafe? Jsem si jistá, že by to bylo lepší, než si povídat v muzeu," 

"Asi máš pravdu, jdeme," řekl mi a já ho následovala do restaurace. Objednal nám oboum kávu, za kterou i zaplatil. Potom jsme si sedli k dřevěnému stolku a já v rukou tiskla horký nápoj, aby se mi trochu zahřály.