RED // 1D FanFic CZ

19) Changes

H A R R Y

Pátek ráno, den kdy jsem se po čtyřech dnech rozhodl opustit svůj pokoj a jít do školy. Ne, že by se mi zrovna chtělo, ale musel jsem. Já, Kyle a Louis jsme pomáhali při pořádání dnešního podzimního plesu naší vysoké školy. Jako člen výboru školy jsem se musel účasnit, ale o přípravu se naštěstí postaralo pár žáků ze čtvrtého ročníku. My jsme tento rok měli mít úvodní slovo.

Vzal jsem si na sebe oblečení a do tašky naskládal potřebné věci do školy. Jeden den to zvládnu, večer se ukážu na plese a potom budu mít celý víkend a budu třeba nějak moci vypadnout z města a nebo dál zůstávat ve svém pokoji jako do teď. Nechtěl jsem se ukazovat venku. Od pondělí jsem byl jen na koleji a málokdy vycházel z pokoje. Neměl jsem náladu se s někým bavit a navíc se nechtěl potkat se Zaynem. Louis a Kyle se se mnou párkrát snažili promluvit, ale já nechtěl. Louis mi řekl, že se se Zaynem přestal bavit a poskytl mi pár informací o Mikovi, který pořád chtěl víc a víc věcí od Zayna. Nebylo to jen tak, protože požadoval nebezpečnější věci než předtím a bojím se, že už to bylo opravdu vážné. Proti Zaynovi jsem ale nic nezmohl. Kyle se bavil s námi obouma a odmítal řešit nějaké hádky, ale jedna věc byla mě, Zaynovi, Kylovi i Louisovi jasná - už jsme nebyli parta.

Naposledy jsem se zkontroloval v zrcadle a prohrábl si vlasy rukou. Potom jsem opustil svůj pokoj a šel do auta a odjel do školy.

C L A R Y

Pátek ráno, den kdy jsem se konečně odhodlala něco udělat. Včera večer jsem si vybrala šaty na dnešní ples. Byly to šaty, které mi jako jedna z mála věcí zůstala po mámě. Byly světle růžové, taková Barbie barva a měly dlouhé krajkové rukávy a sukni sahající do půlky stehen. Padly mi výborně a já byla ráda, že si tuhle věc můžu vzít. I když jsem na mámu byla pořád naštvaná (a asi nikdy nepřestanu) a to i po její smrti, chtěla jsem na sobě mít tyhle šaty. Doufala jsem totiž, že mi přinesou štěstí.

Teď jsem se ale oblékla do příjemného hnědého svetru a černých džínů. Ještě mě čekal celý den školy, který snad zvládnu v pořádku. Upravila jsem se a vzala si kabelku. Dneska mě do školy brala Jennifer, která jela někam do města si vyřídit něco ohledně práce. Vyhodila mě před školou a já se s ní rozloučila. Vzala jsem si kabelku přes rameno a odešla po široké cestě k naší škole. Potkávala jsem spoustu lidí. Většina z nich mi věnovala krátký pohled a pak se otočila ke svému kamarádovi, aby mu mohla něco říct. Byla jsem zhnusená ze všech těch pomluv, které tady kolovaly, ale rozhodla jsem se je neřešit. Někteří se na mě přátelsky usmáli, ale já jim úsměv neoplatila. Stejně by byl falešný.

Když jsem prošla kolem místa, kde jsem se každý den setkávala s Mikem, povzdychla jsem si. Už týden nechodil do školy a já ho asi deset dní neviděla. Měla jsem o něj strach a moje podvědomí mi říkalo, že se s ním děje něco vážného. Pokračovala jsem takhle chodbou až k mé třídě, kde začínala má první přednáška. Zrovna, když jsem se chystala vejít, zastavila jsem se v půlce kroku, když mé oči spatřili kluka s hnědými kudrnatými vlasy a zelenýma očima, které mě intenzivně pozorovaly. Procházel proti mě a když byl těsně vedle mě, naše pohledy se na pár vteřin střetly, zdálo se, že zastaví a nebo alespoň pozdraví, ale ani jedno se nestalo. Prošel kolem mě a já akorát cítila jeho voňavku, která tu zavála a špatný pocit. Můj den nemohl začít lépe...

Nešťastně jsem vešla do třídy a zjistila další věc, která mě snad rozhodila ještě víc. Jediné volné místo ve třídě bylo vedle Nialla. Pomalu jsem přešla k lavici a opatrně si položila věci na stůl.

"Ahoj," řekla jsem nejistě a Niall mi věnoval jediný pohled, ale bez jakéhokoliv slova.

"Fajn," zamumlala jsem pro sebe a pak si sedla. Za pár minut do třídy vešel profesor a začal nám ukazovat nějaké příklady práva v praxi a na konci hodiny nám pustil záznam ze soudního řízení. Byla jsem ráda, že jsme mohli koukat a v hodině nebyla žádná společná práce, protože nevím co bych dělala. Když zazvonilo na konec, zvedla jsem se a skládala si věci do tašky. Nenápadně jsem pozorovala Nialla a přemýšlela, jestli mám promluvit. Když už se chystal odejít, konečně jsem se odvážila.