RED // 1D FanFic CZ

27) Ještě se uvidíme...

Ve dvanáct skončila hodina a já se vyhrnula ze třídy co nejrychleji to šlo. Harry na mě už čekal u východu ze školy a hned jak jsem se k němu připojila, jsme zamířili k jeho autu. Na parkoviště jsme došli v tichosti a těšně předtím, než jsme nasedli do auta, jsem chytla Harryho za ruku a ještě ho zastavila.

"Dneska jsem byla u děkana," řekla jsem vážně a vzhédla mu do očí. Váhal a rozhodně nevěděl o čem mluvím.

"Proč?" zeptal se a já si povzdychla.

"Mike.. Má problém i ve škole. Musíme mu pomoc, Harry." řekla jsem mu a Harry už při slově Mike znervozněl. Poznala jsme to, jen jsem nechápala co dělá. Proč se tak chová vždycky když příjde na tohle téma. Mike je můj kamarád a já mu jen chci pomoci, na tom není nic špatného, ne?

"Clary.." Harry vypadal, že mi chce něco říct, ale podle jeho rozpačitého výrazu neměl slov.  "Já vím, že mu chceš pomoc, ale je tedy jeden problém," řekl nakonec a já povythla obočí. Cítila jsem se nepříjemně, všechno nasvědčovalo o tom, že příjde něco špatného. Věděla jsem, že Harry něco tají a jeho výraz mi to jen potvrzoval. Brněly mě konečky prstů, tělem mi procházel nepříjemný chlad a srdce mi bušilo až v hlavě.

"Co o tom víš?" zeptala jsem se chladně a on se na mě díval. Díval se tím jeho výrazem, který litoval toho, že tu v tuhle chvíli vůbec je a já si přišla trochu znechucená. Neměl by se na mě takhle dívat. Měl by mi říct pravdu.

"Harry," napomenula jsem ho vážně a on zavrtěl hlavou. 

"Nic," řekl najednou a pak se na mě usmál.  "Jen ti ho chci pomoc najít," řekl mi a podpořivě se na mě usmál. Opětovala jsem mu úsměv a on mě políbil na čelo. Jeho horký dech se dotkl mé kůže a já přestala pociťovat zimu. Možná bych měla přestat být tak paranoidní.

"Jedeme?" zeptala jsem se a on přikývl. Nasedli jsme oba do auta a já měla špatný pocit, poté jsem se podívala na Harryho, který akorát vsouval klíčky do zapalování.

"Budu tě navigovat k Mikovi domů," řekla jsem a on přikývl. Sevřel rukama volant a pak odjel z parkoviště. Na každé křižovatce jsem mu řekla kam zahnout, sledovala jsem cestu upřeně před sebou a čím blíž jsme se dostávali k Mikovu domu, tím více mě to nervovalo. Bála jsem se toho co uvidím, ale ještě víc jsem se bála dalšího zklamání. Už jsem nechtěla vidět Mika, kterého jsem se bála.

"Jsme tady, zastav," upozornila jsem Harryho, když jsme se ocitli před Mikovým domem. Bydlel jen s mámou. Jeho rodiče se rozvedly a on zůstal u své matky, která se o něj strala. Byla moc milá a nedokážu si představit, co teď asi dělá, když její syn je závislý na drogách. Věděla to vůbec?

Vylezla jsem z auta a za chvíli potom jsem uslyšela za mnou i Harryho kroky. Neohlížela jsem se a pokračovala dál k domu. Vystoupila jsem tři schody a pak zmáčkla nervozně zvonek. Slyšela jsem, jak se zevnitř ozval zvku. Po chvíli neprostého ticha Harry položil jeho ruku na mé rameno.

"Víš, možná nejsou doma," řekl mi tak klidně, až mě to naštvalo.

"Mám pocit, že tady není něco v pohodě.." řekla jsem a podívala jsem se na něj.  "Mike je na drogách, má problémy ve škole a on ani jeho matka se nikomu ještě neozvali. Jakto, že jsi tak klidný?" zeptala jsem se ho trochu vyčítavě a on stáhl ruku a o kousek ustoupil.

"Já se jen snažím zachovat chladně narozdíl od tebe," řekl a tvářil se téměř vyčítavě. "Hned ze všeho deláš katastrofu, Clary." napomenul mě a já nesmyslně zavrtěla hlavou.

"Nedělám! Je to můj nejlepší kamarád. Jak asi myslíš, že se cítím? Chová se jako kdybych ho vůbec neznala a já nevím důvod a jsem od něj najednou úplně odseklá. Ze dne na den.. Tohle je KATASTROFA, Harry," řekla jsem naštvaně a pak znovu stiskla zvonek. Opět se zevnitř ozval ten samý zvuk a pak nastalo stejné ticho jako předtím.