RED // 1D FanFic CZ

40) I wanna kiss you

"Já.. nechtěla jsem, abys mě tak viděl. Byla jsem slabá a před ním.. on mě úplně zničil." slzy se mi hnaly do očí a já se je ani nesnažila zadržet. Padaly mi po tvářích.

"Nenechal bych tě tam," řekl Harry, přiblížil se ke mě a políbil mě na tvář, jeho hebké rty mě šimraly.

"Já vím, děkuju Ti, Harry," řekla jsem s úsměvem a natáhla zesláblou ruku. Položila jsem ho na jeho zátylek a přitiskla jeho rty na mé.  "Miluju Tě, Harry" řekla jsem nečekaně. I pro mě to bylo překvapující, ale jestli jsem měla čekat na tu pravou chvíli, tak tohle byla ona.

"Myslel jsem, že se nikdy nedočkám toho, že mi tahle tři slova opětuješ," zamumlal a pak mě znovu políbil. 

 "Já vím, já vím. Čekala jsem na správnou chvíli,"  začervenala jsem se. Spojil jeho pohled s tím mým, ale já ho za chvíli odvrátila.

"Pane jo," podivil se a já povytáhla obočí.

"Co?"

"Takhle tě vidim poprvé, červenáš se a říkáš mi, že mě miluješ. Jindy si jenom sebevědomá a teď.. Líbíš se mi tak," řekl a letmo mě políbil na tvář, kterou jsem měla úplně rudou.

"Jo a je to naposledy," zasmála jsem se a přitáhla si ho k sobě do polibku. Za chvíli vešla Jennifer. Chvíli tu pobyla, než mi řekla, že musí domů za Vee a možná přijde zítra. Musela jsem tu být do zítřejšího večera, abych se znovu někde nezhroutila, protože jsem se pořád cítila slabá. Po večeři jsme konečně byli s Harrym úplně sami.

"Nechceš tu zůstat přes noc, že ne?" zeptala jsem se ho, protože nevypadal na to, že by chtěl odejít.

"Proč ne?" překvapeně se na mě podíval.

"Nemůžeš tu být, musíš se doma pořádně vyspat," podívala jsem se na něj přísným pohledem.

"Myslíš, že bych pořádně spal, kdybych věděl, že jsi tady potom všem co se stalo, Clarisso Reedová?!" podíval se na mě tím pohledem to-opravdu-myslíš-vážně? a já protočila oči.

"Jsem v bezpečí v nemocnici.. Snad se nemusíš bát, že mě někdo unese." řekla jsem a snažila se ho přesvědčit, že tu se mnou opravdu nemusí být celou noc.

"Je to moje volba a já tu chci zůstat, tak mě prosím tě nevyháněj." řekl mi a pak se uvelebil na křesle.

"A co když tě tu nechci?" byla jsem tvrdohlavá a chtěla aby bylo po mém.

"Cože?" zvedl se ze židle. "Ty mě tu nechceš, Clarisso?!" 

"Něco takového jsem myslím řekla, Stylesi." zase jsme si hráli. Milovala jsem to.

"Já tady zase nechci tebe, takže odejdi," řekl a dělal naštvaného. Zasmála jsem se.

"Jestli sis nevšiml, jsem tady napojená k přístroji, takže je na tobě abys odešel." 

"Neodejdu." podíval se na mě vážně a já si povzdychla a opřela se o polštář.

"Fajn, budu tě tu muset přetrpět.. Alespoň mě někdo zahřeje, když mi bude v noci zima," řekla jsem a mrkla na něj. Okamžitě zpozorněl. Ha!

"Doufám, že ti bude velká zima.."

"Vsadím se, že se modlíš aby jsi mě mohl zahřát," zašeptala jsem a podívala se na něj. Seděl celý nesvůj na tom křesílku a pozoroval mě.

"Radši bych skočil z okna," zasmál se a pak vstal a došel k posteli. Nahl se ke mě a jeho teplý dech se dotkl kůže okolo mého ucha. "Dělám si srandu, doufám, že ti bude zima a budeš prosit abych tě zahřál," zašeptal a pak se odtáhl a sedl si na kraj postele. Jeho oči mě intenzivně pozorovaly. Vzduch okolo nás zhoustl.