RED // 1D FanFic CZ

24) Když vám život nadělí citrony, udělejte si limonádu :)

C L A R Y

Neděle. Vzbudila jsem se chvíli po poledni, ale byla moc líná na to, vylézt z postele na oběd. Chvíli jsem se ještě převalovala, než jsem konečně vstala a dala se trochu do pořádku. Vzala jsem si na sebe tepláky, triko a vlasy si svázala do drdolu. Bylo mi zvláštně a po včerejšku celkem nepříjemně. Pořád jsem myslela na to, jak jsem zahlédla Adriena a na ten pocit, který jsem v tu chvíli pociťovala. Bylo to strašné a vracelo mi to všechny myšlenky. Myšlenky na to, kdy jsem ještě byla jeho. Na dny, kdy jsem si naivně nalhávala, že ho miluji a on miluje mě. Většina z toho byla špatná, ale našly se i světlé chvilky, které se ale většinou ztrácely  v tom utrpení, které jsem prožívala.

*

Zlato?" oslovil mě Adrien, když jsme byli v jeho bytě. Bydlel tu s matkou, která ale byla věčně v práci a tak jsme měli volný prostor.

"Ano?" podívala jsem se na něj s úsměvem na tváři. Byli jsme spolu tři týdny a já byla celé ty tři týdny nejšťastnější na světě.

"Pojď ke mě," řekl mi a ukázal na místo vedle něj na gauči. Ochotně jsem přešla pokoj a sedla si vedle něj na gauč. Nohy jsem přehodila přes ty jeho a on se na mě usmál. Má neposlušná ruka sama od sebe zajela do jeho blond vlasů a upravila mu je na stranu. Vypadal krásně.

"Chtěl bych tě nekam vzít," nadhodil najednou Andrien a já povytáhla obočí.

"Jako ven?" zeptala jsem se nachápavě a on se smíchem zavrtěl hlavou.

"Ne, myslím někam, kde budeme jen my dva. Znám jedno pěkné místo a je to v soukromí, mohli bysme tam jet třeba další víkend," řekl a já byla lehce zklamaná z toho, že mě třeba nevezme do kina, nebo do divadla, jako to dělají ostatní kluci. Přišlo mi, že se se mnou nerad ukazuje na veřejnosti, ale přehlížela jsem to.

"Mohli bysme jet," řekla jsem a usmála se na něj. Pokaždé, když jsme byli jen my dva cítila jsem se úžasně, jako kdyby mi mělo puknout srdce radostí, ale Adrien se mi zdál být jen spokojený. A to mi občas přišlo poněkud málo.

"A teď.. Pojď sem," řekl mi a přitáhl si mě k sobě. Jeho ruka se ocitla na mém zátylku a já se k němu naklonila ještě blíž a ochutnala jeho rty.

*

"Do hajzlu," zanadávala jsem, když jsem si uvědomila, že mezitím, co jsem vzpomínala na staré časy jsem se znovu rozbrečela. Včerejšek pro mě byl hrozný a já nemohla překousnout situaci s Mikem a ještě ke všemu se tu teď musí objevit Adrien. Asi je to tak, že když si myslíte, že všechno by na chvíli mohlo být v pořádku, objeví se dalších několich věcí, které vás přesvědčí o tom, že jste se mýlili.

Zrovna jsem si chtěla lehnout zpátky do postele, když do mého pokoje vtrhla Jennifer. Bála jsem se, že mi příjde vynadat po včerejšku, ale když se naše pohledy setkaly, nepoznala jsem na ní žádný vztek. Trochu se mi ulevilo, ale stále jsem čekala, co se bude dít dál.

"Přišel sem.. Sakra, zapomněla jsem jeho jméno.. Prostě přišel nějaký kluk a chce s tebou mluvit," řekla mi a já povytáhla obočí. Kdo by to mohl být? Doufám jen, že ne Adrien.

"Jak vypadá?" zeptala jsem se pro jistotu. Pokud to bude on, asi se zabedním v pokoji a už nikdy nevylezu.

"Hnědé vlasy, je vysoký.." Jennifer začala popisovat a já podle toho poznala, že je to lepší varianta a dole by měl být Harry. Vstala jsem z postele a rychle odešla z pokoje. Jennifer zůstala někde za mnou a já už byla dole u dveří. Chvíli jsem zaváhala, než jsem otevřela dveře, ale pak jsme se odhodlala.