Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak jsem si dnes opět ověřil, že lidská závist, česká zaprděnost a strach z neznámého jsou tak věčné, že nikdy z našeho světa nevymizí.
A díky rozvoji internetu a nejrůznějším sociálním sítím, kterým dominuje především facebook, se stává lidstvo maximálně kritizující a věřící všem možným spekulacím, že je to až neuvěřitelné.
Lidi spolu nemluví, zato umí rychle vytvořit smyšlenku, kterou rozšíří a hned i přiživí dalšími nabalujícími se nesmysly. Nikdo se neptá na podstatu, nikdo neověřuje fakta.
Žijeme ve světě, kde bulvár je naší součástí, nikoliv tím čím býval ještě před nějakými dvaceti lety. Tedy něčím na okraji pro tzv. nejchudší duchem.
Ani nemám náladu dnes vše dovést do konkrétní podoby, protože i kdybych zmínil dnešní příběh, tak mi úspěšně bude evokovat příběhy dní předchozích. Je toho zkrátka čím dál víc.
Pracovně jsem si všechny tyto lidi začlenil do jedné komunity. Dříve byli výjimkou alá drbna stará Blažková. Dnes jsou většinou v populaci. A zůstává jen málo těch, co zapojují obyčejný selský rozum a nevěří všemu, co agentura JPP vydá...
Ohrožují nás a generace budoucí obzvláště prostě lidé, kterým říkám FÁMAŘI. Jen je pro mne záhadou, jak se na tomhle světě bude žít, až tu budou právě jen a jen fámaři. Jak přežijí svůj svět, když nebudou mít kolem sebe nikoho, kdo by vše vrátil do rozumných kolejí???
