Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po plné polní a pracovním nasazení má vždy následovat nějaký ten oddych. A tak jsem odpoledne vyrazil na atletiku.
To tak vezmete notebook, spoustu kabelů a tiskárnu. K tomu milion propojek a prodlužovaček. Jiný podobně relaxující blázen přiveze kameru, notebook a další spoustu kabelů, propojek a prodlužovaček.
Postavíte velký stan, do něho nanosíte osm stolů, deset židlí. Přinesete reproduktory a celou ozvučovací soupravu. A všechen ten kabelový guláš začnete propojovat. Samozřejmě začnete mírně nervóznět z nepropojitelnosti vždy propojitelného.
Nakonec zvítězíte. Cílová kamera je nakalibrována. Stadionem se line hudba. Komentátor závodu vítá diváky a sportovce. Vám se správně spustí software a může se chystat úvodní disciplína.
Když už máte pocit mírného chvění nad 100m překážek, tedy první disciplínou, a zda vše zafunguje jak má, tak přijdou tři až čtyři vedoucí, kteří zjistili, že s sebou nemají všechny atlety a potřebují je vyškrtat ze startů.
Super. Měli na to celý den. Měli na to i dvě hodiny před závodem, kdy jsem už byl na místě. Ne, lepší je vše řešit 5 minut před startem závodů.
Trochu STRESU, ale vše je v počítači už správně, ještě přelosovat úvodní běh a jdeme na to. Asi v půlce programu celého závodního odpoledne konečně opadne blázinec a vy si můžete dát rajče či až pod nos donesenou kofolu, kterou vám s radostí podávají vděční diváci.
Domů dorazíte téměř za tmy. Žuchnete s sebou do křesla. Únava neexistuje. Jste naopak zcela nabit energií. "To povídej králíkům...", jako kdybych slyšel slova manželky.
