Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Asi každý má nějaké jídlo oblíbené, nějaké nesnáší a hlavně i takové, které naopak je nepopsatelnou lahůdkou.
Já to mám poměrně jednoduché. Dvě jídla bytostně nesnáším, všechna ostatní považuji za oblíbená. Navíc si s oblibou připomínám dědovu poučku: "Jsou jen dva druhý jídel: dobrá a zdravá!" A podle toho se i ke stravování stavím.
Lahůdek a opravdových kulinářských superlákadel mám několik. Kdo mne zná, ví, že mne na ně vždy úspěšně nachytá.
Jedním ze znalců je v rodině i teta Alena. Svou trpělivou kuchařskou a cukrářskou dovedností dovedla k dokonalosti KREMROLE. Sladké potěšení, které je pro mne vždy opravdovou kulinářskou radostí a taky za roky úspěšně spořádaných a hlavně velkých množství snědených kremrolí i významným spojovníkem mezi mnou a mojí tetičkou.
==
Dnes mi můj pracovní program trochu naboural plánované odpoledne. Nemohl jsem tak na setkání do Chrudimi, kde jsem se s tetou měl i potkat.
Když jsem večer tak displeji telefonu viděl její jméno, čekal jsem slova výčitek, že jsem do Chrudimi nedorazil. Výčitky nepřišly. Přišla podpásovka: "Škoda, že jsi nepřijel. Byla tam i chrudimský starosta. Přijel bratránek Zdeněk. Bylo to fajn. A víš co všichni s gustem jedli?"
Sakra! Tomu říkám trest za pracovní nasazení... přišel jsem dnes o KREMROLE!
