Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak tohle jsem opravdu nevěděl: "Martin z Tour byl prvním světcem, který byl svatořečeným za svůj příkladný život a ne jako mučedník. Zároveň ztělesňoval přechod od pohanství a antického dědictví ke křesťanství."
==
Svatomartinská tradice má nejstarší počátky už v 5.století. Pro mne je dnem pečené husy a mladého vína. Ale on má ten den v sobě daleko víc...
Věděli jste, že den sv.Martina byl dnem veselic, lovů a zabíjaček?
Že v některých oblastech se zapalovaly takzvané "martinské ohně", které nahradily postupně lampiony, světil se chléb a peklo obřadní pečivo?
Že se právě tento den vyznačoval lidovým veselením, začínaly fungovat tribunály, parlamenty, školy, slavily se volby do místních zastupitelstev, platívaly se daně a obnovovaly se kontrakty?
A Wikipedie dodává: "Mnohé z těchto obyčejů přežily i světcův kult."
A to je pravda! Vždyť i já mám svou osobní zkušenost. Já totiž 11.11. na svatého Martina nejen, že naplnil to, že začal "fungovat tribunál", ale v roce 2014 zahájil svůj první den v roli městského terče č.1... Z dob pohanských jsem tak i já symbolicky "přežil světcův kult".
A tak od pátého století právě v dnešní den s chutí baštíme pečené HUSY. A já nejen, že s chutí ochutnám nové víno, ale nezapomínám. Nezapomínám. Na den č. 1... tehdy 11.11.2014...
==
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...
