Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mít tu čest být oddávajícím je úžasná věc. A mít možnost potkat ty, které člově "osvatbí" po čase je vždycky zajímavý zážitek. Všem těmto dvojicím vnitřně říkám MOJI SVATEBČANI.
Je povzbuzující a vždy mi to zvedne náladu, když tyto dvojice potkám a sleduju, jak se jim vede. Některé dvojice pak vše povyšují tím, že se potkáme po čase na akci, jako je vítání občánků...
Dnes jsem měl možnost potkat unikátní duo. "Svatbil" jsem je před dvěma lety. Sirény houkaly, hasičská auta blikala. Desítky gratulujících. Široké příbuzenstvo. Hlavně pak potomstvo. Vnučstvo. Pravnučstvo. Prapra...
Tehdy to byla Kamenná svatba. Neuvěřitelná věc. Šedesátpět let společného života. Guiness by zaplesal. Zážitek pro mne velký. Oba svatebčané byli tehdy plni síly. Svatební dar byla motorová sekačka. Ženich se hodně zajímal o rychlost samopohybu. Želva mu vyslovině vadila a jeho slovy ho i urážela.
A dnes jsem je navštívil. Pánovi je 92, paní 87. Stále žijí sami ve svém domečku. Mají "králíci aj slepice". Jen ty mrchy nějak nenesou... Pomoc odmítají. Jejich klukovi je sedmdesát... jak z nějakého tibetského vtipu.
Byli plni energie a u branky se se mnou loučili. Tak za rok se zase zastavte. Uděláme oslavu! Těším se. To jsou MOJI SVATEBČANI!
==
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...
