Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Devátého devátý je ideální den cokoliv oslavovat a slavit s potenciálem jak dnešní, tak budoucí zapamatovatelnosti. Ideální den na zapamatování. Chválil by ho i sám Jára Cimrman. A leckdo toho i dnes využil.
Kolega ženil syna. Díky možnosti oddávat dokonce i sám. Za mne palec nahoru za odvahu, byť já bych asi tuhle cestu nevolil. Přeci jenom oddat vlastní dítě je zvláštní výkon úředníka. Jak emočně, tak i protokolárně. Sám jsem zvědavý jaké dojmy mi po víkendu přinese on sám.
Obec Kostelec u Heřmanova Městce pak dnešní den zvolila na oslavu 760 let od první zmínky. Oslavu měli pěknou. Rodáci, hosté, exkluzívní hosté z ostatních Kostelců v ČR, přátelé, známí. I já s rodinou vyrazil. Pan farář žehnal novému znaku a praporu. Lidé se veselili. Hudební a taneční vystoupení střídaly jedno druhé. Nechyběla výstava místní výtvarnice či obecní kroniky.
A našel bych určitě i další "veselice". Den to byl povedený. Počasí přálo. Optimismu všude kolem plno.
Jen já nějak od rána nedostal za celý den z hlavy jednu nádhernou písničku: Smutno je mi, moje milá, na ten smutek není lék... Netuším proč mne pronásleduje. Nebo někde uvnitř ano? Zatracený Vlasta REDL!
