Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Den promarněných příležitostí, tak by se asi ve zkratce dal nazvat dnešní den.
Vše začalo pozitivní snídaní, úspěšnou hrou dáma i karetní show s Maruškou. Následoval výlet do Sázavy do sklářské huti a tady to nějak začalo nabírat špatný směr...
Prohlídka sklárny má vždy svoje kouzlo. A pokud je to štěstí, že máte možnost vidět skláře při jejich koncertu, tak je kouzlo ještě větší. My navíc měli ten bonus, že jsme do sklárny vstoupili sami. U rozžhavených pecí tančili tři mladí umělečtí skláři.
Pozorovali jsme je asi z pěti metrů. Po přibližně deseti minutách se jeden na nás otočil a pokynul ať jdeme k němu. Pozdravili jsme se, on se svěřil, že je australan a že umí jen trochu čééésky. Ale roztomile nám pověděl o peci, žáru i sklu. Po chvilce pak nabídl píšťalu a zvolal: "foukéééj".
Jen na půl vteřinky jsem zaváhal a už skleněnou bublinu tvořila starší dcera. "Dobra sklááářřřka," pochválil Andulku a já v úžasu stál opodál. Mohl jsem si zkusit fouknout. Nevyšlo to. PROMARNĚNO...
Plni dojmů a zážitků jsme zamířili do Benešova. Oběd v pizzerii sotva pro pět lidí byl předehrou. Takhle malý podnik už jsem dlouho neviděl. Trochu rodinné, ale zato se nám náležitě osobně věnovali. Možná až divně...
Chtěli jsme však dál - na Konopiště. Přeci jenom filmový zámek, sídlo Františka Ferdinanda d'Este a taky legendárního Nývlta stál za to úsilí. I upoutávka zněla dobře. Už při vstupu vás uvítá medvěd Jirka, k zámku vždy patřilo totiž medvědárium.
Valil jsem to směrem mírný kopeček, abych pozdravil Jirku jako první. Výběh pro medvěda to byl rozmanitý. Plný různých hraček a možností pro medvědí rošťárny a taky bazén větší, než máme my. Ale chundeláč nikde. Přijel jsem za ním z takové dálky a on je zalezlý. Nevylez, ani když se dav dalších návštěvníků přiřítil za mnou. A to na něho někteří pěkně halekali. PROMARNĚNO... Tentokrát Jirkou. Mohl mě vidět...
Ale jinak jsme si zámek i jeho okolí užili. I to Nývltovo okno jsem si vyfotil.
Domů jsem dorazil nějaký zabržděný. Lehkou věčeři jsem zaměnil za gauč a během chvilky dobíjel baterky jak nemluvně. Když jsem se probral blikalo na hodinkách půl devátý.
Ha! Hraje Sparta! Pohár v Bělehradě. Nová Sparta. S novým trenérem a skoro celým novým kádrem. Miliony jen lítaly a tak budou chtít určitě vydělat i něco zpět. Je třeba postoupit, aby se klubová pokladnička naplnila.
Naladil jsem notebook. Na něm ČT sport a sledoval. Dobrovolně. Blbec...
Prohra 0:2, žádná střela na bránu domácích. No, tak to bylo slušně PROMARNĚNO...
