Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dnes je dle světa: Den stromů, Světový den statistiky a také Světový den osteoporózy. Tomu říkám kombinace. A přitom v tento den startují VOLBY. Parlamentní. Pro mnoho lidí téma k rozhovorům a statusům na sociálních sítích či rozhořčeních v hospodách. Přesto jich volit přichází jen stěží nad 50 procent...
Já si dny předcházející odpracoval dost. Má role končí přípravou všeho cirkusu a potom už je to na jiných. Vše klaplo. Místnosti se otevřeli a voliči začali chodit.
I já vyrazil. Jako ke každým volbám. Díky faktu, že má žena tradičně usedá ve volební komisi, máme takový malý rituál. Já ji vyzvednu, dáme večeři a po ní jdem odvolit. Stejné to bylo i tentokrát.
Co bylo jiné, byla moje volba. Vždy jsem v předvolební kampani našel souznění 2-3 stranami a mezi nimi vybral tu, které můj hlas zamířil. Letos? Rekord. Nemohl jsem vybrat ani jednu. Přemítal jsem, hledal. Vždy se ale u každé zklamal.
Chci stabilní zem. Chci bezpečnou zem. Chci spravedlivou zem. Chci zemi bez afér. Chci zemi kulturní s morálkou a odpovědností. Na současnou politickou garnituru se to jaksi vylučuje.
Nakonec jsem našel svou volbu. Nakonec i odvolil. S přáním, aby se mému CHCI, alespoň trochu přiblížila. Když už to ani v ní teď na 100% nevidím...
Jsou to ale dilemata. U 40% nepoznaná. Ti raději volby ignorují...
==
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...
