24.ŘÍJNA 2017 - BOTY A MIKINU
Dnes se den povedl. Pracovně jsem byl nad míru spokojený. Domů jsem pelášil za naší mladší dcerou, protože mne čekal podvečer s ní o samotě. Byl jsem plný očekávání.
"Ahoj Maru, tak jsem doma!" zahlaholil jsem při zouvání bot v předsíni. "Ani se nezouvej, musíme na nákup a pak máš vařit večeři. Víš to?" Povedené dítko. "S večeří to vím, s nákupem ne..."
Obdržel jsem kázání, že večeře nákup nepotřebuje, ale dcera ano, neboť zítra odjíždí na atletické soustředění a potřebuje ty rpavé běhací boty a nějakou tu mikinu.
Cílový obchod mi byl rovněž nadiktován a tak jsem za nedlouho parkoval naše vozidlo u A3 sportu v Pardubicích. "Pojď už, ať nám nevykoupí boty, mám je vyhlídnutý na internetu," popoháněla mne, když jsem kontroloval, jestli je dobře zamčené auto.
V obchodě z ní byla královna. Regály plné sportovní obuvi nabídly desítky variant možného nákupu. Slečna prodavačka jí byla k ruce a já seděl jak u vytržení na malém sedátku a pozoroval ten frmol.
Vyzkoušela asi patery až konečně narazila na ty z internetu. "To jsou ony, podívej, ty jsou super!" Neměl jsem sílu se ptát, proč je nezkoušela jako první. Měla je přece vyhlídnuté. Pochválil jsem. A bylo opravdu co. Koupit dnes boty na běhání je radost. Ten výběr je úžasný.
Cestou k pokladně jsme se zatoulali mezi mikiny. Tady byl výběr jednodušší. Hned druhou, kterou vzala do ruky, nadšeně zkoušela a nadšeně prohlížela. Bylo jasno.
Když jsme nastoupili do auta a odjížděli z parkoviště, pohladila mne po hlavě a zašvitořila: "Tatínku moc děkuju, mám teď nejhezčí boty a mikinu na běhání na světě. Už nedědím po Andulce, už mám svoje! Děkujuuuu!" Hned se mi řídilo domů lépe. I přes závěrečný pokyn dne: "Jo a k večeři bych si dala knedlíky s vajíčkem!" I ty nakonec chutnaly skvěle. Roste z ní ženská. Ví, jak na mě...
==
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...
ČTEŠ
365/17 aneb 201 a další
KurzgeschichtenDen po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem. Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...