Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Poslyšte pohádku. Žil byl jeden junák. Narodil se Janu Sladkému a Anně Havlové. Měl staršího bratra Vavřince. A za ženu si vzal Dorotu. A měl s ní šest synů. Jiřího, Ondřeje, Matěje, Adama, opět Ondřeje a opět Matěje (asi došly nápady).
Patřil mezi partu těch, co hlídali hraniční lesy, střežili obchodní stezky, doprovázeli cizí obchodníky, což označovali jako klejtování. Dnešní mluvou to byli prostě takoví "sekuriťáci".
To že plnili tyto povinnosti, jim umožnilo být nejen privilegovanou skupinou, která se těšila velké úctě, ale také jim to dávalo i jisté výsady. Ale pozor, nikdy ne písemně.
A co není na papíře, má obří rizika, že se najde někdo, kdo začne ono nepsané porušovat. A tak se také postupně i začalo dít a naši milí "sekuriťáci" o tyto výsady nějak začali přicházet.
Zkusili proto diplomacii. Oslovili krále, aby se jich zastal. Diplomacie nezafungovala. Nebylo to totiž na papíře. Zkusili ozbrojený odpor. Ale narazili. Zkusili zase diplomacii. Nyní už císaře. Ale neuspěli. A pak přišel Wolf Vilém Lamminger z Albernreuthu...
A netrvalo dlouho a dějiny ukázaly tvrdou tvář. Přišel 28.listopad, stejně jako dnes, a s ním konec jakéhokoliv odporu. Ale jen zdánlivě. Do roka a do dne totiž svou životní pouť ukončil i Lamminger...
==
Tak co chytli jste se? A co takhle "Lomikare, Lomikare..."? Ano, ano. Dnes je výročí popravy Jana Sladkého Koziny. Chodského vůdce. Tak ať žijí Psohlavci! A vivat JSK!
==
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...
