Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když vám vaše vlastní dítě začne přerůstat přes hlavu, je něco někde špatně. Pokud mluvíme o fyzické výšce postavy, tak s tím asi nic neuděláme. Dítě prostě je od toho, aby rostlo a rodič je od toho, aby se zmenšoval. Tady mám jasno.
Když však je přerůstání v rovině inteligenční a vzdělanostní, tak je souboj s vlastním sebevědomím úplně jiný. Naše starší dcera začíná mít nebezpečnou převahu. Nejen, že je šikovná, hezká, úspěšná, ale ještě ke všemu je i chytrá. A to už je průšvih...
Víkendové dialogy nás s manželkou silně zaháněly do defenzívy. Ani pohledy s prosbou o záchranu od jednoho či druhého nepomáhaly. A prý bude hůř a hůř... říkají ty starší kolem nás.
S nadějí jsem tak vyhlížel dnešní den. Dcera měla plánovaný zásah. Doktor Kupš ji objednal na desátou. Prý: "Ten musí ven! Bude to tak lepší. Mrkněte na internet, že se není čeho bát."
Mrkl jsem na internet: "Třetí stoličky. U současného člověka pozbyly svou funkci, protože měkká potrava nevyžaduje takové mechanické zpracování v dutině ústní, jako tomu bylo v daleké minulosti. V důsledku toho došlo ke zkrácení čelistí a třetí stoličky často nemají dostatek místa k tomu, aby se prořezaly a správně zařadily do zubního oblouku. U někoho se některá třetí stolička neprořeže vůbec. Jindy se třetí stolička prořezává šikmo nebo vodorovně; v tom případě je často vhodné její chirurgické odstranění."
Tak to zní logicky. Doktor Kupš má pravdu. A třeba ji to i lehce přibrzdí v jejím rozkvětu moudrosti. Vždyť přijde o ZUB MOUDROSTI. Pojali jsme s manželkou lehkou naději.
V ordinaci strávila asi čtyřicet minut. Vyšla jako hrdina ven zub držíc ve dlani. Tvář trochu napuchlou, ale hlavně otupělou od injekce proti bolesti.
"Tak co? Bolelo to hodně?" ptal jsem se starostlivě. "Vůbef. Doktoj je bofef. Jen nějak nemůfu teď pofádně mlufit," odpovídala srandovním dialektem.
Šli jsme za odměnu nakoupit kýbl zmrzliny. U pokladny mi došlo, že odstranit ZUB MOUDROSTI není vůbec žádným řešením. Odmítl jsem totiž od pokladní tašku na zmrzlinový kyblík. Okamžitě se mi dostalo náležitého ponaučení: "Bofe tati, dyk mi umrfnou prfty než to donefem do auta. Uf by bylo na čafe, aby ti moudráfi narostli. Tofle je peklo..."
Jak pro koho...
==
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...
