Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V sedm ráno u doktora - to je výzva! Přijal jsem ji s odhodláním. Za kliku čekárny jsem bral za deset sedm a usedal na dřevěnou lavici coby třetí v pořadí.
Za prosklenými dveřmi ordinace byl slyšet smích zdravotních sester. V čekárně vládlo mračení. To se ještě více zakabonilo příchodem čtveřice seniorů ani ne minutu po mě.
"Prej tam ještě není!" "Kdo? Doktor?" Hulákali na sebe hůře slyšící návštěvníci čekárny. "Tak to je bezva, já musím ještě pro brambory a za Miluší do lékárny," netajil se zklamáním důchodce, který se ani neobtěžoval sundat z hlavy čepici.
Kam asi pospíchají? Kde budou chybět, když se trochu zdrží? Byl jsem zjevně jediný, kdo z osazenstva mířil poté do práce. Přesto jsem jako jediný neprojevoval veřejný postoj na spěch.
"Kdo je další?" rozčísla atmosféru zdravotní sestra. Paradoxně se zvedly obě dvě dámy, které přišly přede mnou. "My jdeme spolu, můžeme najednou?" Sestra přikývla a dámy zmizely za dveřmi. Téměř souběžně do čekárny nastoupilo komando pěti nových důchodkyň. Začaly se navzájem objímat a zdravit s ostatními. Až jsem se cítil mezi nimi nepatřičně.
"Další!" vysvobodil mne povel asi za pět minut, když sledování scének přede mnou mi dělalo čím dál větší muka. Vymrštil se však můj favorit v čepici. "Mladej seď, já jdu jen na odběr krve" a zmizel za dveřmi aniž bych měl šanci se s ním hádat.
Obral mne o dvacet minut života. Jediný, čím mne potěšil bylo, že jsem v jeho očích stále MLADEJ. Přesto mi nemusel darovat další sledování scének důchodců plných rozhovorů o nespravedlnosti a o tom, jak se jim špatně žije. To jsem si opravdu nezasloužil...
==
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...
