Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dnes nám příroda přichystala zkoušku. Média vydatně strašila už několik dní. A je faktem, že nepřišel jen tak nějaký větříček...
Ráno jsme s manželkou posnídali romanticky při svíčkách. Povětří vypnulo proudy a my žasli, jak hoteliér umně zareagoval, když celý snídaňový stůl a poličky osadil svíčkami. A hemenex nezapomněl přihřívat svíčkou největší. Byl to hezký start dne.
Stejně je zvláštní, jak na horách umí přírodě naslouchat. Kuchař v klidu na zápraží kouří ranní cigaretu a se sousedem přes plot ukazují na padlé stromy. "Však si o to říkaly. Franta je měl pokácet už loni. Dalo se čekat, že když foukne, půjdou dolů..."
Nastupovali jsme do auta s úsměvem. Díky všemu, co nám naši horští hostitelé přichystali. Díky tomu, jak na přírodní sílu nahlíželi. Prostě jsme odjížděli plni síly a radosti. A to i přes stále vypnutou elektřinu, přes obří poryvy větru.
A když jsme v autě slyšeli zprávy z rádia, kde byl hlášen jeden děs za druhým, odhalilo se nám o to víc, jak žijeme bláznivé životy plné mediálního šílenství kolem nás. Horalové to brali úplně jinak. Tak nějak se nemůžu ubránit pocitu, že líp.
Příroda umí ukázat svoji sílu. Je silnější víc než jakýkoliv člověk. A přitom to byl jen takový nadobyčejný VICHR Z HOR! Jen...
==
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...
