Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Není asi lepšího protikladu, když za celý den s milionem povinností, vás překvapí a možná až uhrane ta poslední, kterou jste už brali jen jako: tak ji nějak přežít.
Zdánlivě obyčejná věc. Vernisáž výstavy fotografií. Ano, bezpochyby byl lákadlem autor sám: doktor Vladimír Železný. Znám coby televizní zakladatel, vinař či částečný politik, ale fotograf?
U mne byla tato jeho poloha až do dnešního večera utajena. Fotografie měl krásné, ale zaujal nadstavbou. Zaujal texty, které jeho fotky doprovázely. Zaujal mluveným slovem. A také zaujal svým přesvědčením, uvěřitelností tomu co říká a co dělá.
Byl tak přesvědčivý, až jsem na chvíli podlehl dojmu, že ve mě je cosi z jeho vidění světa. A to nám představoval svět, který je unikátní. Ortodoxní židovské prostředí plné vlastních pravidel, nedotčené globální civilizací.
Ač jsou jiní, vkrádá se mi do hlavy myšlenka, že ve výsledku žijí lépe než celý zbytek světa. A možná jednou budou výhrou nad bortící se převažující civilizací. Drží pevné hodnoty, které dnešní svět už ani neumí pojmenovat.
==
A já osobně? V části přednášky jsem se přistihl, že jsem až podlehl dojmu, že jsem možná částečně vnitřně jeden z nich. Že jsem taky CHASID. Vždyť jejich přikázání definující ženu, jako rušivý prvek všehomíra si ověřuji denodenně!
Jen jsem se se svým poznáním asi neměl svěřovat manželce. Z omylu mne vyvedla obratem... :)
