Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Překotná, vzrušená činnost - to je HEKTIKA. K závěru roku bezpochyby patří. V mnohém se finišuje doma. Ve velkém pak v práci. Konec roku občas připomíná konec světa.
"Máte to hotové? Já to musím dneska poslat!" Ještě mám kabát i šálu na sobě a už čelím dotazu kolegyně. Přivítání do práce jako hrom. Z odpovědi mne vysvobodil řev jejího mobilu a tak rychle odběhla.
Celý den se míhaly postavy kolem dveří kanceláře. Skoro až běhaly. Byl pátek a také stanovený termín pro poslední fázi roku. Dneškem musí všechny důležité materiály k projednání před koncem roku být odeslány.
Samozřejmě se našli i tací, co je tlak na termín nikdy nevyvede z tempa. Ale pro většinu mého okolí byl dneší den překotná, vzrušená činnost se vším všudy.
A jak jistě tušíte, přineslo to spoustu minipříběhů plných chyb a následných oprav. Když jsem kolem poledne zamířil do vedlejší kanceláře, abych vítězoslavně oznámil "Mám to hotové, můžete posílat," tak jsem se dočkal odpovídající reakce.
"No, Vy jste hodnej. Ještěže na to jdete s klidem. Já jsem od rána úplně mimo. Ta HEKTIKA mě zabíjí. Jeden kopanec za druhým. Příště musím zvolnit..."
No, tak tomu až tak nevěřím. To úplně nepůjde...
==
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...
