Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ráno raníčko zdravotní sestra vstala, další injekci mi s chutí v 6:30 dala.
==
Je to čtvrtý den a já si připadám, jako drogově závislý. Faktem je, že léčba pomáhá. Jak injekce, tak medikamenty mne vrátily do běžného pracovního procesu a já tak mohl směle vyrazit za další lahůdkou tohoto týdne - čekalo mne SOUDNÍ STÁNÍ.
Ten příběh je už dost starý. A už jsem o něm i psal. Jak u našich soudů je zvykem, ani se nijak nežene k cíli. Další předvolání mne tak už ani celkem nevzrušilo. Nějak to vnímám jako kolorit doby a mé pracovní pozice.
Soudní přelíčení proběhlo svižně. Naše protistrana stále hledá cestu, jak soudkyni přimět k rozsudku v jejich prospěch. A my? Nejlepší právnička v zemi je trpělivá. Zastupuje nás s noblesou a odpovědi jsou stále tytéž: to jsou domněnky žalobce, důkazy jsme předložili my a jejich domněnky ve všech případech jednoznačně vyvracejí.
Víc než další díl soudu jsem měl radost ze stavu mysli naší právní zástupkyně. Z kraje roku přišla o manžela a na posledních schůzkách byla ztráta její opory a lidského zázemí hodně znát. Stav mysli se u ní změnil. Už nabídla i nějaký ten úsměv. A jak mi sama řekla: "Ta moje profese mi dala naději vše překonat."
A že svou profesi ovládá skvěle věřím i prokáže konečný soudní výsledek. A stejně jako já bude mít i v budoucnu tím pádem dost důvodů pro další úsměvy.
Přeci jenom ve světě soudních lží a polopravd se optimismus hledá fakt těžko.
