Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Součástí každé dovolené by měl být minimálně jeden nezapomenutelný výlet. Naší rodině se to daří rok co rok naplňovat a nebylo tomu jinak ani dnes.
Když jsme v loňském roce vyrazili společně na oběd a s pomocí Google mapy hledali optimální cestu, tak jsem si hlavně od dětí vysloužil nejedno lichotivé pojmenování. Je však pravdou, že výlet to byl téměř dokonalý. Byť brodění kopřivami a agresívní vojtěškou moje blondýnky zrovna neopěvovaly. Ale zato jsme si z toho dne odnesli všichni spoustu zážitků.
Na loňský výlet nešlo zapomenout ani dnes. Mladší Maruška lehce znervózněla už u snídaně: "Tati ty zase koukáš do mapy? Snad dneska nemáš na starosti trasu? Tvoje ZKRATKA loni byla hodně nepovedená!"
Nenechal jsem se nijak rozhodit a začal si notovat známý song Jana Vyčítala: "Ty víš dobře Želivko, kam jsem chodil na pivko..." Zato u zbytku rodiny bylo vidět napětí.
Ze Zruče jsme vyšli pěkně po chodníčku a boční uličkou nám dělali starost jen psi, kteří pravidelně ohlašovali naši přítomnost, když jsme procházeli kolem jejich domů. Počasí přálo a brblání i díky pěkné cestě a později pěšině ustalo úplně. Došlo i na focení a úsměvy.
Ty trochu začaly mizet, když jsem v jednom místě zavelel: "Tudy přes pole to bude blíž. Strniště nám nevadí, jsme přeci chlapi ne?" Na moje tři ženy to zapůsobilo zcela opačně. Trochu na mne spustily povyk, ale na strniště přeci jen zamířily.
Úsek to nebyl dlouhý, trochu jsme si poškrábali nohy, ale vše jsme se snažil vynahradit vtipnými historkami o svém dětství.
Za polem čekala cesta, kopřivy a po další minitůře především cedule: Ochranné pásmo - zákaz vstupu! A to jsme měli na dohled hráz Želivky! Chybělo pár metrů. Dál to nešlo... Nastala tedy změna trasy po vzoru navigací, kdy moje vyhlášení: "Přepočítávám... a až to bude možné otočte se," nějak vydráždilo mé spolucestovatelky. A hodně silně mi to dávaly najevo.
Faktem je, že nás čekal návrat ze zkratky na cestu - daleko delší oblouk směrem k hrázi a Želivce vůbec a tak se z výletu stal slušný pochoďák. Vyslechl jsem si své. Zpátky jsem musel najít autobus, další snahu o pěší pochod už bych neustál. Asi by mě společnými silami zahrabali někde v lese.
Zkrátka - bude na co vzpomínat - i letos se ZKRATKA povedla!
