Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Navštívil jsem místo, kde čas se zastavil...
Aniž bychom s rodinou předpokládali, jak vypadá cíl našeho výletu, vyrazili jsme lehce po poledni plni představ. Vždyť je tam zámek a hrad. Název obce je opředen vodáckými legendami. Tak proč ne.
Už samotný příjezd mne za volantem trochu rozhodil. Chodníky prorostlé travou. Silnice nijak zvlášť neudržovaná. Nikde žádný člověk.
Zaparkovali jsme pod zámkem a po schodech vystoupali na jeho nádvoří. Už první rozhlédnutí pobavilo. Na jedné straně v podloubí bufet alá čtvrtá cenová, na druhé straně podloubí pak Česká pošta. No na zámku, kdo by ji tam hledal...
Zámek samotný nebyl nijak označen a kromě střechy příliš krásy a zachovalosti nepobral. Vyrazili jsme po šipkách směrem k pokladně. Zamčené dveře nás zastavily jen na chvíli. V patách nám byla místní průvodkyně. Prošedivělá paní, celkem nemluvná. Odemkla a pustila nás ke svému pultíku: "Prohlídka?" Jednoslovná výzva nás trochu rozhodila. "Ne, děkujeme, jen bychom rádi koupili turistickou vizitku." Podala vizitku, vzala si 12 Kč a bez dalších slov nás nechala bloumat po místnosti. Manželka sebrala odvahu na další dotaz: "Prý je tu ještě hrad, je to daleko?" Paní ani příliš nezvedla hlavu a suchým tónem odvětila: "Ten je dole, ale je zavřený."
Opustili jsme zámek a navzájem se ubezpečovali, že máme ze všeho nějaký stísněný pocit. To jsme netušili, že při cestě k hradu projdeme centrem obce a mineme zcela opuštěné domy na prodej na náměstí. "Tady musí žít mozkožrouti," shodly se naše děti a nám s manželkou bylo zase o kousek víc úzko.
Hrad byl pěkný, ale pravdu měla zámecká průvodkyně, že i zavřený. Všude zámky, petlice. Tráva vysoká, tady dlouho nikdo nebyl.
Vrátili jsme se k našemu autu a nevěřícně si prohlíželi nemovitosti s vymlácenými okny, uraženými klikami a opuštěnými dvorky. Jak kdyby se tím místem prohnala nějaká EPIDEMIE. Utěšoval jsem se v duchu, mozkožrouti by se mi vůbec nelíbili.
Na kopečku nahoře na konci obce jsme objevili potraviny. Manželka vyrazila koupit vodu a chleba. Chléb neměli, vodu ano a ještě obdržela kofolu - limitovanou edici - vánoce 2016, doba životnosti srpen 2017.
Opravdu místo, kde se zastavil čas. Doporučuju každému, kdo má zájem o tajemno. Hlavně podvečer to tam musí být luxusní... horor naživo. Zkuste: Rataje nad Sázavou.
