Den po dni, celý rok - každý den nová kapitola, nový příběh. Třistašedesátpět dní v roce v několika větách každý den. Rok 2017 pod drobnohledem.
Možná to jsou reálné věci, možná je to fikce, ale co když se to vše opravdu takto stalo? Co když se to...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
LOUČENÍ je strašně zvláštní chvíle. Vždycky sice znamená, že něco nového začíná, ale málokdy má člověk prostor na to myslet. Vždy spíše převládá ta daná chvíle. A málo kdy je veselá.
==
Neděli co neděli máme chvilky LOUČENÍ se starší dcerou. Ani dnešek nebyl jiný. Opět mířila na internát. Opět nedělní podvečer stála na chodbě, zamyšleně zkoumala tašky a batoh. A opět v autě v půli cesty zjistila, že něco doma zapomněla.
Jsou to ale rituály.
Při cestě domů jsem o tom všem přemýšlel. Neděle jsou zkrátka od září úplně jiné. Byť jsou taky v jakýchsi stejných kolejích. Téma však mají společné.
Dnešek byl ale i tak trochu dublovaný. Zítra nám naše autíčko míří do servisu. Čeká ho plánovaná oprava a tak ho pár dní neuvidíme.
Doma jsem tak po příjezdu z Čáslavi vyčistil vše, co náš mazlík obsahoval. Uklidil jsem přihrádky. Vyklepal koberečky a zkontroloval i zda v autě nezůstalo něco ceného, či důležitého. Na pár dní se bez něho budeme muset obejít.
Jo, jsou to těžká LOUČENÍ...
==
Upozornění: tento díl je věrný svému dni, není však psán, jak by se slušelo ještě týž den. Ale s odstupem. Nějak se ten vodpad se mnou teď nepotkává...
